Vojta z Brain We Are: Oblečení mi dodává energii, kterou potřebuju
26.9. 2024, Petra Martínková & Filip ProučilVojta Hlaváček je jedna polovina dua Brain We Are. Společně s svým kamarádem z vysoké, Kryštofem Jarmarem, vedli, fascinováni fungováním mozku, dlouhé hovory o neurovědách a biohackingu. Z nich se brzy stal jeden z nejpopulárnějších podcastů u nás, Brain We Are.
Do podcastu jsme samozřejmě pozvali oba pány, kvůli zdravotní indispozici Kryštofa však nakonec dorazil jen Vojta.
Jako vždycky jsme i s Vojtou mluvili o oblečení, o tom, co je pro něj v oblékání nejdůležitější, a jaký styl je mu nejbližší. Stejně jako mnoho dalších, i nás ale nakonec zlákalo téma biohackingu a povídali jsme si o nejúčinnějších life hacích, o meditaci a pilulkách na podporu (téměř) všeho. Vojty jsme se ptali, jaká je nejlepší a nejlevnější první pomoc svému vlastnímu já, zjišťovali jsme tipy na nejlepší suplementy i na to, jakou cestou se nakonec lidstvo v oblasti biohackingu vydá.
Proměna
Vojta k nám přišel v pořádném (kvalitním) tričku a černých teplákách. Na hlavě měl kšiltovku, ostatně je zvyklý je nosit. Když jsme si o oblečení povídali, říkal, že je pro něj u módy důležitý především komfort. Když se totiž v oblečení cítí dobře, dodává mu to energii, kterou potřebuje.
I proto jsme při výběru vhodných outfitů rozhodli držet zejména kvalitních materiálů a pohodlnosti. Zároveň jsme pořád chtěli zachovat Vojtovu pohodovost a mladickost.
S Vojtou jsme fotili ještě za teplých letních dní, které ale střídají chladné večery. Proto jsme volili outfity tak, aby se daly snadno vrstvit. Do hlavních rolí jsme obsadili (kromě Vojty) naše značky forét, Charles Tyrwhitt a Portuguese Flannel.
V našem outfitu má Vojta na sobě nežehlivé chinos Charles Tyrwhitt Ultimate Non-Iron Chinos, barevnou flanelku ve vzoru kohoutí stopy Portuguese Flannel Abstract Pied Poule, tmavomodré blejzr sako Charles Tyrwhitt Proper Blazer a kšiltovku forét Hawk Washed Cap v modré barvě.
Vojto, začneme trošku netradičně otázkou – jak se ti líbilo focení? My totiž před každým podcastem našeho hosty i fotíme, tak jaké to pro tebe bylo?
Byla to zajímavá zkušenost, protože teď právě přicházím na chuť oblékání, řeším, jaké barvy třeba jdou k sobě a tak dále. A hodně optimalizuji pro svůj komfort, který je pro mě hodně důležitý. Když se cítím v oblečení dobře, dodává mi to energii, kterou potřebuju. A to focení pro mě byla hodně zajímavá zkušenost, protože najednou to jsou jiné outfity a řídí to nějaký expert. To bylo fajn. Navíc se mi ty outfity moc líbily a mohl jsem se zase cítit maličko jinak. Například pro mě bylo zajímavé chodit po Praze s těmi fakt hezkými světlými kalhoty a tou košilí a mít jiný typ interakce s lidmi. Byla to zajímavá transformaceK.
Vždycky na úvod našeho podcastu začínáme pár rychlými otázkami. Jaký je tvůj nejpodivnější kousek v šatníku?
Asi růžová košile s růžovými plameňáky.
A kdo tě inspiruje?
V oblečení, anebo obecně?
Vojta má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, tmavý overshirt s nášivkou forét Nowhere Overshirt a kšiltovku forét Hawk Washed Cap v modré barvě.
V oblečení. Kdybysis měl vybrat nějaký styl, který se ti líbí a ke kterému by ses rád přiblížil, tak jaký styl by to byl?
Konkrétního člověka asi říct nedokážu. A styl… nevím, spíš takový oversized. Takové ty heavy t-shirts, které drží ten tvar, tak to je to, kam směřuju, co se mi na sobě líbí nejvíc a v čem se nejlépe cítím.
Kolik tak měsíčně utratíš za módu?
Průměrně málo. Nekupuju si často oblečení. Někdy je měsíc, kdy si koupím dvakrát, třikrát pár kousků, ať je to tričko nebo kraťasy, ale je to spíš nárazově.
Takže chodíš nakupovat, jenom když něco potřebuješ?
Někdy se snažím občas jít kolem nějakých obchodů a zabrouzdat tam, ale nejlepší je, když si ty věci koupím tak náhodou.
Vojta má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, tmavý overshirt s nášivkou forét Nowhere Overshirt , kšiltovku forét Hawk Washed Cap v modré barvě a drobně pruhované kraťasy forét Mead Shorts.
Kde v Česku nakupuješ nejraději?
Asi teď nejčastěji to byla třeba Zara, ale já ty značky moc neřeším.
Jsi sova, nebo ranní ptáče?
Jsem sova.
Sbíráš něco?
Sbírám lidi, rozhovory s nimi.
Sbíráš rozhovory?
Ano, přesně tak. Baví mě sbírat rozhovory s lidmi. Hlavně s těmi, o kterých si třeba nějakou dobu člověk myslí, že jsou nepřístupní, ale následně je potom potká a dobře se s nimi baví.
Tvé oblíbené místo na jídlo a na drink?
Na jídlo to bude jednoduché. Je to Bánh Mi, franšíza vietnamských baget. Úplně nejlepší, co jsem měl, jsou na I. P. Pavlova. A na drink asi Matcha Crew. Když jsme s Kryštofem psali knihu, tak jsem tam trávil opravdu hodně času.
Tvé nejoblíbenější místo na dovolenou?
To je těžké, protože já se moc často nevracím na stejná místa. Ale asi bych řekl Tenerife. Je to skvělé místo, ostrov věčného jara, ale přitom tam můžete potkat měsíční krajinu, deštný prales, je tam hike, surf a spousta dalších věcí. A teď jsem taky objevil Kostariku, surf na západním pobřeží. To bylo moc fajn. A taky Austin. Tam jsem strávil tři týdny v zimě. Je to krásné zelené město, pro mě to bylo vlastně vzrušující místo, protože je to jádro světové podcastové scény. Nicméně místo, kam bych se vracel, by bylo asi to Tenerife.
Vojta má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, tmavý overshirt s nášivkou forét Nowhere Overshirt ,a kšiltovku forét Hawk Washed Cap v modré barvě.
Teď jsi nám hezky nahrál s těmi podcasty. Jaké posloucháš podcasty?
Nejčastějiště Toulky s Tolkienem, a to bude tak asi všechno. České podcasty moc neposlouchám.
Jaký je tvůj nejlepší lifehack?
Rozhodně meditace. Jasně, strava, spánek, cvičení a další věci taky fungují, jsou to takové základní kameny, ale meditace je takový metahack, nadhack, protože ona kultivuje schopnost uvědomit si, co člověk potřebuje a kde třeba stráda, zlepšuje schopnost spát, zlepšuje schopnost všimnout si, co se mu děje v těle, co potřebuje jíst nebo nejíst, jak mu je a podobně. Existují nádherné studie na duševní zdraví - kultivace kognitivní flexibility. To znamená, něco se mi stane v životě, příjemné, nepříjemné, ale může to pro mě být nějaká stresová událost. A já na ni můžu být velmi reaktivní. No a meditace vytváří prostor mezi tou akcí a tou reakcí. Psychologové tomu říkají kognitivní flexibilita, my jsme to nazvali před pár lety jako bublina. Bublina času před tím, než se rozhodnu, jak budu reagovat. A ta bublina nám umožní se najednou trošičku uklidnit, uvědomit si co se v nás děje a získat náhled na své reakce. Neznamená to, že tu událost neprožívám nebo něco takového, ne. Všechno to prožívám, ale pak se můžu zastavit a počkat a vybrat si, jak vlastně budu reagovat.
Vojto, a kdo nebo co je Brain We Are? Společně s Kryštofem mluvíte o věcech, které se týkají meditace, lékařství, pohybu a podobně, tak kdo vlastně jste?
Oba jsme s Kryštofem studovali neurovědy. A oba jsme je nedostudovali. Brain We Are děláme 6 let. A prostě jsme jenom dva týpci, co měli pocit, že řeší hrozně zajímavá a důležitá témata. A jsme trošku divní. Hrozně nás to baví. A jak jsme se tak bavili, tak jedno z těch témat byl mindset a to, proč si lidi nedovolují ve společnosti dělat některé věci, proč máme sebelimitující přesvědčení a stydíme se mluvit a vyjadřovat, haníme se za nejrůznější chyby a tak dále. A my jsme říkali, že se to dá přepsat, dá se to změnit. A tam to začalo. A mně připadá, že je to furt stejné. Že jenom si sedneme a povídáme si o tom, co nás strašně baví a fascinuje.
Vojta má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, tmavý overshirt s nášivkou forét Nowhere Overshirt , kšiltovku forét Hawk Washed Cap v modré barvě a drobně pruhované kraťasy forét Mead Shorts.
Takže to vychází z vás? Je to vaše nějaká fascinace? Možná i tou vaší vlastní prací nebo akademickou sférou?
Jo, tam určitě byly velké základy v té akademické sféře. A teď se to hodně rozšířilo na různé public speaking, mluvíme na nějakých konferencích, děláme přednášky, jsme hodně jsme zvaní na workshopy, například právě na téma spánek…
A to vás živí?
Jo, všechno tohle nás živí. Těch oblastí je hodně, ale pořád je za tím ta jedna základní myšlenka, ten základní pilíř. A to je to, že to jediné, co máme, je zkušenost s naším vlastním prožíváním. Naše prožívání z největší pravděpodobností kóduje ten fyzický substrát mozku, na kterém je další sféra – mysl. A my mozek, mysl i to naše prožívání měnit. A co kdybychom to měnili tím nejlepším možným způsobem, abychom prožívali svět o trošičku líp, když je to to jediné, co máme a co budeme mít. A to je všechno. To je jediná myšlenka. A všechno, co děláme, se točí jen okolo tohoto. Jasně, suplementy jsou bonus, ale hlavně tam je meditace, mysl, mindset a další věci. Máme i nějaké online kurzy a v polovině října nám bude vycházet kniha Svět levného dopaminu, průvodce pro přežití ve světě rychlého uspokojení.
Ty říkáš, že člověk může utvářet, vytvářet a měnit svoji osobnost a svoje nastavení. Kde je ta hranice, kde to končí? Co už změnit prostě nemůžeš?
Já nevím, kdybych to věděl, tak by to bylo hezké, ale nevím. Myslím, že nikdo to neví. Ale samozřejmě to má svoje limity. Ale co je zajímavé, je přemýšlení o tom nejlepším možném mindsetu ohledně třeba své osobní transformace nebo změny. Protože co je pragmatičtější? Je pragmatičtější si myslet, že tohle nikdy nezměním, anebo si myslet, že tohle možná někdy změním nebo mám naději na to, to změnit? A jsou nádherné experimenty, studie od Martina Seligmana, zakladatele pozitivní psychologie. Existuje fenomén naučené bezmocnosti. To znamená, že já se naučím, třeba v dětství, že nějaká věc mi nejde a nejde to změnit. A existuje určité procento lidí, které když projde nějakou zkušeností, která prostě nejde, je tam nějaká opakovaná negativní zpětná vazba, tak si řeknou, tak nic, příště to taky nepůjde. A vlastně to vzdají a naučí se být bezmocní. No a Martin Seligman zjistil, že to jde změnit. Všichni se to mohou naučit. A všichni ti lidé, od kterých se můžeme učit, si kultivují pocit kontroly.
Vojta má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, tmavý overshirt s nášivkou forét Nowhere Overshirt , kšiltovku forét Hawk Washed Cap v modré barvě a drobně pruhované kraťasy forét Mead Shorts.
Takže pozornost? Nebo kontrolu sama nad sebou?
V angličtině by se to řeklo jako agency, v češtině je to pocit kontroly. To znamená vědět, kde já mám ten pocit kontroly, co mi kontroluje můj život, moje prožívání a tak dále. Já jsem se možná mohl naučit, že ten pocit kontroly je tam venku. Máma, táta, učitelka, kamarádi a tak dále. Takže to dávám ven ze sebe a vlastně se vzdávám té kontroly. Ale lepší je si ten pocit kontroly budu dávat k sobě co nejblíže. Pak, kdykoliv se stane něco negativního, tak si můžu říct – ok, ale příště to může být jinak. Můžu věřit, že to zvládnu.
A to jsou, mimochodem, tři charakteristiky, které znamenají, že se člověk začal kultivovat: zaprvé, mám pocit kontroly. Zadruhé, věřím, že to zvládnu. Zatřetí, i když se mi stane něco negativního, věřím, že příště to zkusím znova a že ten negativní dopad tam už nebude. Zkuste si představit nějakou těžkou situaci v životě, jakoukoliv, která je před vámi. Její vyřešení může být těžké a může bolet, ale jde o to, jak na ni zareaguju. Zvednu se, zjistím, že mám kontrolu, a tak s tím něco udělám. Vždycky je lepší cítit, že mám kontrolu, protože to zvyšuje pravděpodobnost, že budu něco dělat a že to zvládnu.
Vojta má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, tmavý overshirt s nášivkou forét Nowhere Overshirt , kšiltovku forét Hawk Washed Cap v modré barvě a drobně pruhované kraťasy forét Mead Shorts. Na nohách má světlé ponožky forét Hideaway Socks a tenisky z více materiálů Charles Tyrwhitt Leather and Textile Sneakers.
Vojto, v našem světě je strašná spousta nejrůznějších informací. Je jich přemíra. Ale není to nakonec něco, co na nás vytváří ještě větší tlak? Větší, než jsme schopni unést?
Ano. Je zajímavé, že člověk, když jde do tohoto prostoru sebeoptimizace a dělá to fakt upřímně a snaží se, tak může být docela přehlcený, a potom si nachází nejrůznější fantomové problémy. Lidé jsou totiž informačně obézní, což je velký problém, protože jsou hrozně dobří ve vymýšlení a interpretacích věcí, které by se měly procítit a prožít.
To, co popisuješ, zní dobře - hele, biohackingem si tady jako nakalibruju mozek, budu se mít super, nebudu mít žádné negativní emoce a prožitky a tak. Ale kde je míra toho, abychom nebyli disociativní a odpojili se od svého přirozeného prožívání?
To je přesně ten můj point, když jsem říkal, to jsem předjímal s tou pozitivní psychologií, že to nevylučuje bolest, negativní emoce nebo třeba potlačování vzteku. Vůbec ne. Znamená to jenom, že si všimnu, že to prožívám, a pak to můžu nechat projít. Hezké je, že ta optimalizace, tedy poznání sebe sama a toho, co to je být člověkem, nikdy nekončí. Prostě neskončí, dokud neumřeme.
Vojta má na sobě nežehlivé chinos kalhoty Charles Tyrwhitt Ultimate Non-Iron Chinos, barevnou flanelku ve vzoru kohoutí stopy Portuguese Flannel Abstract Pied Poule, tmavomodré blejzr sako Charles Tyrwhitt Proper Blazer a kšiltovku forét Hawk Washed Cap v modré barvě. Na nohy obul tenisky z více materiálů Charles Tyrwhitt Leather and Textile Sneakers.
Když se řekne biohacking a když si to heslo zadáš do Google, což jsem udělala, tak první, co ti vyjede, jsou produkty. Drahé produkty. Kurzy, knížky, prsteny, chytré hodinky… takže teď mi řekni: je to dobrý byznys s lidskou touhou déle a lépe žít? A nebo je to věc, ke které se můžeme dostat i bez všech těchhle věciček?
My vždycky říkáme, že ten základ je úplně zdarma, je úplně jednoduchý. Byznys je to asi dobrý, protože se kolem toho udělalo velké jméno. Ale my máme trošičku asi jinou definici biohackingu, než to, co se dostává do veřejného prostoru. Já jsem byl na biohacking summitu dvakrát a bylo to hodně... jak to říct? Pro velkého laika až nebezpečné v některých věcech, protože prostě skoro každý jeden z nich něco prodával. To je jedna věc. Za druhé, ta expertíza některých z nich byla extrémně malá. A ty témata… říkal jsem si, že… bylo to prostě zvláštní.
Takže jo, v tom světě i v Česku je to prostě občas trošku divné a nebezpečné, ale za mě je dobré si jenom říct ty nejdůležitější zdravotní pilíře, které mě ovlivňují, a dělat těch 20 %, co mi ovlivňují těch 80 % výsledků. A to je: zaměření se na spánek, dělat nějaké jednoduché techniky s dechem a nějaké relaxační techniky, které v dnešním světě jsou docela potřeba, zejména když člověk žije ve městě. Jenom to město jako takové produkuje třeba neuvědomovaný stres kvůli té rychlosti, s jakou se tam žije. Takže to jde úplně bez jakýchkoliv gadgetů! Já mám nějaké gadgety jako oraring, měřím si a další věci, protože mě to baví, je to můj koníček. Já to využiju a pro mě to smysl má, ale určitě se dá obejít bez toho.
Vojta má na sobě nežehlivé chinos kalhoty Charles Tyrwhitt Ultimate Non-Iron Chinos, barevnou flanelku ve vzoru kohoutí stopy Portuguese Flannel Abstract Pied Poule, tmavomodré blejzr sako Charles Tyrwhitt Proper Blazer a kšiltovku forét Hawk Washed Cap v modré barvě.
Když různé společnosti pod heslem biohacking prodávají různé supplementy, pilulky, které ať už uklidní spánek, nabudí myšlenky nebo prostě zvýší koncentraci, tak říkají – je to naprosto neškodné, nevzniká na tom závislost. Je to fakt tak, nebo to prostě ještě úplně nevíme z dlouhodobého hlediska? Dokáže pak člověk bez těch pilulek vstát a normálně fungovat?
To téma je takové zvláštní v tom, že každá pilulka je jiná. Ale je fakt, že je to velká otázka a je to velký problém v určitém prostředí. Sami jsme s tím měli problém s Kryštofem, protože prostě ty dávky, které byly v těch suplementech, nedávaly smysl. Takže jsme začali psát a volat těm společnostem, chtěli jsme certifkáty apod. A na základě toho vznik před pár lety e-shop, kde jsme kurátory doplňků stravy. Ale já vlastně nevím, co jiného dělat, než se s těmi společnostmi bavit, chtít nezávislé certifikáty, kontolovat kvalitu na základě nezávislých certifikací. A ověřovat si obchody, od kterých to kupuje, nekoupit jen na základě toho, že na mě vyskočí nějaká reklama. Ano, je to velký byznys a myslím si, že se tam dělá spousta chyb.
Vojto, jakou cestou se podle tebe lidstvo vydá? Vydá se cestou, že bez pilulek, supplementů a podobných věcí v budoucnu nedá ani ránu a bude toho čím dál tím víc, anebo se vydá opačnou cestou, kdy se pokusí navrátit k sobě samému a k těm přirozeným rytmům, o kterých ty mluvíš v souvislosti s dýcháním, meditací a podobně. Jaký je tvůj názor? Kudy půjdeme jako lidstvo?
Dobrá otázka. Já si myslím, že půjdeme ekvivalentně oběma těmi směry a možná víc do těch pilulek a supplementů. Z jednoduchého důvodu – některé fakt dávají smysl a vynahrazují některé výzvy dnešní době, kterým čelíme. A pak tady bude druhá skupina, která se bude ty výzvy dnešní doby snažit řešit od základů. Už teď je to vidět – stěhujeme se z měst, vznikají různé komunity, ten život se snažíme žít pomalejší, blíž přírodě…
Takže já si myslím, že vlastně bude vznikat víc takových táborů a přístupů, ale ty doplňky beru jako nadstavbu, jako bonus. Faktem totiž je, že některé jsou velmi zajímavé, například ty omega-3 mastné kyseliny nebo třeba magnézium...
Vojta má na sobě nežehlivé chinos kalhoty Charles Tyrwhitt Ultimate Non-Iron Chinos, barevnou flanelku ve vzoru kohoutí stopy Portuguese Flannel Abstract Pied Poule, tmavomodré blejzr sako Charles Tyrwhitt Proper Blazer a kšiltovku forét Hawk Washed Cap v modré barvě.
Vojto, poslední otázka. V dnešní společnosti převládá takový veřejný názor, že meditace je nějaký ezoterický pojem. Je?
Není.
Co je pro tebe meditace?
Meditace je pro mě schopnost kultivace, schopnost být přítomný a všímat si procesů ve sobě samém a v okolí. Ale je to jen ten proces všimnutí, ne potřeba cokoliv řešit. Vede to k větší citlivosti na jemnosti reality a je to naprostý opak toho, co dělá dopamin. Přemíra krátkého, levného, rychlého dopaminu nás uzavírá a znecitlivuje. Tim Ferris má krásný citát: „Pokud si nedokážeš užít ranní kávu, nedokážeš si užít ani jachtu.”
Vojta má na sobě nežehlivé chinos kalhoty Charles Tyrwhitt Ultimate Non-Iron Chinos, barevnou flanelku ve vzoru kohoutí stopy Portuguese Flannel Abstract Pied Poule a kšiltovku forét Hawk Washed Cap v modré barvě. Na nohy obul tenisky z více materiálů Charles Tyrwhitt Leather and Textile Sneakers.
Líbil se vám článek? Sdílejte!
Petra Martínková & Filip Proučil
Autor článku