Stručná historie tartanu
2.3. 2022, Daniel Rufer
Když se řekne tartan, vybaví se nám dvě vzájemně propojené věci: Skotsko a oblečení Barbour. Ač jsou dnes tartanové vzory skutečně jakýmsi národním dědictvím těchto hrdých, bodrých a místy zpupných obyvatel Spojeného království, jejich historie je mnohem bohatší. Pojďme si ji krátce přiblížit.
Starý jako samotný tkalcovský stav
Tartan je vzor tkanin s přesně stanoveným pravoúhlým uspořádáním pruhů ve svých barvách a proporcích, říká nám poněkud strojově nejznámější internetová encyklopedie. Prapůvodně přitom vůbec nejde o skotský vynález, i když i zde se první nalezené tartanové vzory datují zhruba do 4. až 5. století našeho letopočtu.
Dalo by se však říct, že tam, kde lidé vyráběli tkané látky, existovaly i tartanové vzory. Nejstarší známé nálezy nám tak potvrzují, že první tartanové vzory pocházejí již z doby halštatské, kdy do střední Evropy přišli Keltové, tedy ze 7. století před naším letopočtem. Tomuhle už se rozhodně dá říkat tradice.
Dlouhá historie, moderní tradice
Prapůvodní tartany ovšem byly spíš jakýmisi vedlejšími produkty jiných činností než důležitým kulturním prvkem. To po dlouhou dobu platilo i o těch „pravých“ skotských. Neexistovaly ani unifikované vzory, tartany neměly svá jména ani nesymbolizovaly příslušnost k jednotlivým klanům. Postupně ale získaly na popularitě především v oblasti Skotské vysočiny, oblasti známější pod svým anglickým jménem Highlands. Po dlouhou dobu ale k jejich unifikaci nedocházelo, i jednotliví členové stejného klanu tak často nosili oděvy s rozličnými tartanovými vzory. I tak ale lze říci, že od počátku novověku již tartanový vzor svůj kulturní a identifikační význam měl.
Jak už to v téhle době bývalo, ani Ostrovům se nevyhnula série krvavých náboženských válek. Po krátkém republikánském experimentu, který tak úplně nevyšel, se na britský trůn vrátili Stuartovci. Ani ti jej ale neudrželi dlouho. Když byl v roce 1688 slavnou revolucí svržen katolický král Jakub II. a nahrazen svou protestantskou dcerou Marií II. a jejím manželem Vilémem Oranžským, následovalo několik desítek let trvající období povstání a válek. A tím se zase vracíme k našemu původnímu tématu. Mezi nejoddanější a nejlepší bojovníky jakobitů v té době totiž patřili právě muži ze Skotské vysočiny. Poté, co byli v roce 1746 jakobité poraženi na hlavu v bitvě u Cullodenu, posledním střetnutí jakobitského povstání, následovaly snahy odbojné Skoty potrestat a jejich kulturu potlačit. Nošení tartanového vzoru ve Skotské vysočině tak dokonce bylo na nějakou dobu úplně zakázáno. I to dost možná přispělo k definitivnímu zakotvení a určité mytizaci tartanu ve skotské kultuře.
Od počátků masové výroby až dodnes
Po uvolnění poměrů v závěru osmnáctého století získala výroba látek s tartanovým vzorem na obrátkách s rozvojem velkých tkalcoven. Mezi nejvýznamnější firmy z té doby patřila i společnost William Wilson & Sons of Bannockburn, která jako jedna z prvních vyvinula standardizované vzory a barevnost. Ne snad z nějakých vlasteneckých či jiných vzletných důvodů, ale čistě pro praktické obchodní účely. Zbývalo ovšem ještě vymyslet, jak jednotlivé vzory označovat. Původně tak tkalcovna činila pomocí čísel, postupně však jednotlivým tartanovým vzorům přiřadila jména jednotlivých klanů, měst, ale i jména zcela vymyšlená, avšak dobře znějící. Ač za tím lze do nějaké míry vidět pouhý obchodní kalkul a fikaný marketing, tartanové vzory tím byly definitivně ukotveny v povědomí lidí.
V devatenáctém století pak tato tradice zapustila tak hluboké kořeny, že se již skutečně dá hovořit o moderním tartanu jako o vzoru definitivně spojeném se Skotskou vysočinou. Skoti žijící v cizině hledali způsoby, jak udržet tradiční domácí kulturu a mezi lidmi se obecně vžilo, že různé vzory skutečně reprezentují jednotlivé skotské klany. O tom, že jde umělý konstrukt, nejlépe svědčí překvapení, s nímž v roce 1815 některé hlavy jednotlivých klanů reagovaly na výzvu londýnské Highland Society, aby jí dodaly vzorky a jména svých klanových tartanů. Nikdo se ale už tehdy nechtěl nechat zahanbit, a tak si někteří představení po neúspěšných poradách se svými klanovými stařešiny jména a standardizované vzory prachobyčejně vymysleli. I tím ale tuto tradici posílili a pomohli ji neodmyslitelně spojit se Skotskem.
Dnes existuje na 7 tisíc unikátních (a samozřejmě pojmenovaných) tartanových vzorů, přičemž každý rok vznikají jejich nové verze. Krom tradičních skotských tartanů jsou dnes registrovány i tartany typické pro jednotlivé irské klany či oblasti, řada dalších vzorů se pak váže k další na gaelské a keltské národy, ať už jde třeba o Velšany, obyvatele Cornwallu či Isle of Man.
Oblečení a doplňky s tartanovým vzory, které najdete v naší nabídce, tedy ty vyráběné legendární značkou Barbour, vycházejí ale výhradně ze skotských vzorů. Tradice se totiž musí ctít. I když jsou třeba o něco méně tradiční, než by se mohlo na první pohled zdát.
Líbil se vám článek? Sdílejte!
Daniel Rufer
Autor článku
Dan toho hodně píše. V divokých začátcích fušoval i jinam, od toho tu teď už ale jsou povolanější. Jeho neupravené vlasy jsou vděčným terčem firemních anekdot.