Na návštěvě u Matěje Třešňáka, fotografa, který po nocích swinguje
20.4. 2023, Filip Proučil
Dnes se opět, již potřetí, scházíme na Letné... Zdá se, že toto místo dostává své reputace kulturního centra, kde se scházejí čeští kreativci a umělci.
Tentokrát jsme navštívili dalšího skvělého fotografa, Matěje Třešňáka. Matěj se kromě fotografie také věnuje swingu - tomu propadl už za dob svého mladistvého rozpuku. Je prostě mužem mnoha talentů a vytříbeného vkusu a celý jeho život tak trochu připomíná analogový film.
Nebudeme to zbytečně prodlužovat, přejeme příjemné inspirativní čtení.
Matěji, my se na pracovním poli setkáváme již poněkolikáté. Vlastně je to naše třetí společné focení. Při prvním jsi nám učaroval svým retro Saabem a od té doby to společně táhneme… Nešlo si nevšimnout, že jsi člověk s vytříbeným vkusem a zápalem pro vintage životní styl. Tehdy jsi měl i svou bundu Barbour ve speciální limitované edici, máš ji stále?
Ne, už ne. Musel jsem ji vrátit, tehdy jsem si ji kupoval přes internet a bohužel mi úplně neseděla. Byla to lovecká limitka a měla dokonce kapsu na zajíce a bažanty, škoda… Od té doby beru bundy na jistotu pouze od vás, neriskuju.
V roce 2009 jsi vyhrál Czech Press Photo se svou sérií fotek s názvem: Yes, It Happened! Zajímavé na fotografiích bylo to, že byly zbarvené do růžova - fotíš tak stále? Jak to vlastně vzniklo?
Vlastně to byl souběh různých okolností. Tehdy jsem fotil Leicou M8, která neměla IR filter. Tahle čočka vlastně vůbec nepracuje s černou barvou, všechno barví do červeno-žluté, a tak jsme to jen trochu podpořili v postprodukci. Tehdy si lidé mysleli, že ty fotky jsou záměrně stylizované, ale vtip je v tom, že nejsou. Jsou to reportážní fotografie. A ano, některé své věci tak fotím stále.
Tvé fotky byly čtvercového formátu, je to něco, čeho se stále držíš? Nebo ses od té doby posunul?
Tehdy to bylo velké téma, napsal jsem dokonce i tématickou diplomovou práci: Čtverec současné české fotografie. Ale už jsem od tohoto formátu upustil. Pravdou je, že jsem si nedávno koupil Instax od Fujifilmu - čtvercové fotky si tudíž fotím spíše pro sebe. Ale samotná čtvercová kompozice je zajímavá, protože ti umožní dělat všechno to, co dělat nemáš, například komponovat na střed horizontálně i vertikálně a samotné prvky můžeš pak umisťovat do zlatých řezů.
Ze svého pohledu bych řekl, že jsi pověstný pro dvě věci: svojský fotografický rukopis a swing. Pojďme teď ke swingu. Nejen, že swing fotíš, ale sám i swinguješ. Jak ses k tomu dostal?
To je velká kapitola! Začalo to tím, že jsem hrál na bicí. Hrával jsem ve školním orchestru, dechovce i v big bandu. Právě swing mě bavilo hrát ze všeho úplně nejvíc. A když jsem se dozvěděl, že se swing dá i tančit, tak jsem z toho byl opravdu nadšený. Ve svých 27 letech jsem začal chodit na tančírny studia Zig-Zag tap&swing a začal se učit swing u nich na pravidelných lekcích.
Vzpomínám si, že tehdy nás na tančírny chodilo pouze pár, ale shodou okolností tam chodila i má budoucí žena, dcera zakladatele Zig-Zagu, Zdeňka Pileckého! A tím byl můj osud swingaře zpečetěn.
Se svou ženou na Letné dokonce provozujete taneční prostor ,,Swingovna''. Jak vás to napadlo? Kolik je v Praze takových míst?
Od roku 1998 kurzy provozoval Zdeněk a tehdy si pro své kurzy pronajímal různé komerční prostory. Postupně produkci studia převzala moje žena Kačka, a to včetně velkých festivalů, jako ten, kam jsem tě nedávno zval. Díky tomu, že se Zig-Zag postupně začal víc a víc zvětšovat, bylo náročnější odpovídající prostory na lekce najít. Tehdy jsem tento prostor objevil na internetu. Dříve to byla prádelna, sušárna a klepárna koberců. Když jsme prostor po roce a půl zrekonstruovali, zrekolaudovali a otevřeli, tak za měsíc na to přišel bohužel covid. V době pandemie posloužil alespoň jako herna pro naše děti.
Covid jsme přestáli a teď už by se dalo říct, že se vše vrátilo do normálu a swingujeme jako před pandemií. No a těch jiných míst, kam si můžeš v současné době vyrazit zatančit, je v Praze pár, ale stále se to mění a rozrůstá.
Formovalo tohle prostředí i tvůj vztah k oblékání?
Můj styl se začal formovat o něco dříve v době, kdy jsem závodil na vintage motorkách. Takovým pomyslným počátkem byl rok 2004, tehdy jsem jel do Německa na jeden závod - to byla paráda! Představ si hangár z druhý světový, všude samej denim, balíky slámy a skvělý kapely. Tehdy mi to odpálilo mozek z hlavy a moje srdce zahořelo nejen pro takovou módu, ale i lifestyle!
Co nejraději nosíš a kde nejraději nakupuješ?
Hele, mám spousty věcí od vás! S touhle informací si dělej, co chceš. Denimové věci mi šijí holky z Chatty - takové designerské duo, dělají věci na míru. To jsou dva obchody, kde nejvíc nakupuju.
Vlastníš i pár retro kol a aut. Chápu to správně, že se ti prostě tyhle věci líbí, nebo je to součást nějaké osobní strategie? Třeba jak se odlišit od konkurence?
Tyhle věci se mi jednoduše líbí a to konkrétně od roku 1998, to mě totiž jeden kámoš vzal na první motorkářský výlet. Docela jsem tomu propadl a hned si koupil svou první vintage motorku za šest tisíc korun! Byla od ministerstva vnitra vyvedena v zelené matné barvě. Tehdy takové motorky byly levné a funkční, teď jsou drahé - to mě vlastně štve.
Co na říká tvá žena? Čemu se věnuje kromě tančírny?
No, tak znáš to, hlavně dětem! Pravdou je, že okolo Zig-Zagu je hodně práce. Naplánovat a zařídit to je fakt makačka… Však se podívej na naše nové stránky Zig-Zag.cz. Takže na nic moc jiného není čas. Ale co ji poslední roky opravdu baví, je zahrada na chalupě. Vloni dokonce vypěstovala i něco k jídlu!
Takže jste taková vintage rodina?
To jsme, kromě teda dětí, ty jedou Minecraft - ale to je vlastně taky taková vintage hra. (smích)
A poslední otázka… Při našem posledním setkání jsi mi říkal, že bys rád natočil klip pro Tublatanku - povedlo se? :)
Zatím ne, ale jsme s Martinem Ďurindou v kontaktu!
Líbil se vám článek? Sdílejte!
Filip Proučil
Autor článku