Mistr etikety Libor Neuwirth: Čeští muži mají strach být všímaví, aby nebyli za blbce
23.6. 2023, Petra Martínková & Filip Proučil
Je mu 24 a učí Čechy etiketě. Ve zdvořilosti školí muže, ženy, manažery, modelky, studenty, miss České republiky i fanoušky ze své rodné Ostravy, kteří mu pěkně po ostravsku, za to bez etikety, děkují slovy: „Dik jak cyp, voe.“ Ne, to není nonsens, to je skutečný život Libora Neuwirtha, autora projektu Etiquette for every day, jehož instagramový účet má na 100 tisíc sledujících.
V našem rozhovoru mluví o tom, jaké jsou nejčastější prohřešky českých mužů proti zdvořilosti, jak si Češi stojí v porovnání se Západem, o slušnosti nebo třeba o tom, jaké by to bylo, kdyby se k sobě lidé chovali bez zdvořilostních pravidel.
„Lidé mají vůči etiketě předsudky a já na to říkám: Dobře, tak zapomeňme na etiketu. Odteď se budeme chovat jako zvířata. Nebudeme si děkovat, nebudeme se na sebe usmívat, nebudeme se chovat zdvořile. Když se mě někdo zeptá, jestli mu to sluší, tak řeknu upřímně - ne, nesluší ti. Jsi moc tlustý, nebo moc plešatý. Zdvořilost není přetvářka, ale když se sejdeme s někým na schůzce a cítíme, že ta schůzka nebyla úplně ono, tak tomu člověku místo na shledanou přece neřekneme - víte co, vy jste prostě nesympatický a už se s vámi v životě nechci vidět,” říká mistr etikety Libor Neuwirth.
Snad nebude proti etiketě, když se Vás, Libore, zeptám, kolik je Vám let?
24.
A v kolika letech jste se začal zajímat o oblast etikety?
Aktivně se tomu věnuju asi pět let, ale myslím si, že tak přirozeně jsem se k tomu dostával už od dětství. Rodiče mě výchovou vedli k tomu, abych byl slušný, abych se lidem neposmíval, abych jim pomáhal. Takže základy mi dali jistě rodiče, no a potom mě k tomu trošku přivedla i partnerka, která mi koupila knihu a etiketě.
Dnešní svět je mnohem uvolněnější než dřív, mohlo by se zdát, že držet se striktních pravidel je trošku přežitek… Proč je vlastně dobré se v dnešní době řídit etiketou?
I etiketa je o hodně uvolněnější, než tomu bývalo dřív, ale to základní je pořád stejné, a to je slušné chování. To je to, že se k sobě chováme hezky, to, že pozdravíme, že poděkujeme, že někomu pomůžeme s nějakým problémem, že se k sobě umíme chovat, že jsou muži galantní…že když jsou s partnerkou na večeři, tak si všimnou, že jí dochází voda, a dolejí jí a tak podobně. Tím hlavním, proč bychom se měli pravidel etikety držet, je úcta k ostatním.
Ale přece jenom, těch doporučení a pravidel etikety je hodně. Jak se v nich vlastně vyznat a která si vybrat?
Já to budu asi opakovat v každé větě, ale to opravdu nejdůležitější je uvědomit si, jak se chovám k ostatním a chovat se tak, jak bych si přál, aby se ostatní chovali ke mně. I jenom obyčejný úsměv a poděkování může zlepšit náladu někomu jinému. A to je hlavním úkolem etikety. Snažíme se lidem zlepšit den, neuvádět je do rozpaků, být zdvořilí.
Mám pocit, že spousta lidí si pod etiketou spíš než úsměv nebo zlepšení dne představí, jak má muž podržet ženě dveře… Pro většinu lidí je spíš tohle etiketa, ne?
To máte pravdu. A spousta lidí si pod pojmem etiketa představí například muže v obleku a v klobouku, dámu v dlouhých šatech. Takové “dokonalé lidi”. Ale všechna pravidla jsou vlastně intuitivní a vycházejí jednoduše z toho, abych nebyl hrubý na ostatní. To znamená, že etiketa je například: když jdu po ulici, potkám kamaráda, na očích mám sluneční brýle. Bude mu příjemné koukat mi do očí přes sluneční brýle? No, nebude. To znamená, že si ty brýle sundám. To stejné platí i o těch dveřích. Víte, proč partnerce otvírám dveře? No, protože ji chci zjednodušit průchod. Chci být galantní, nepotřebuju, aby se tahala s nějakýma těžkýma dveřma.
Může dodržování etikety v reálném životě něčemu pomoct?
Může vám pomoct, jistě. Jak jsem říkal, můžete tím zlepšit den nejen svému okolí, ale i sobě. Zároveň nám etiketa může pomoci v práci, protože lidé raději budou chtít pracovat s někým, kdo ví, jak se má chovat, jak jednat s lidmi, a kdo zná určitá pravidla, než s někým, komu je patřičné chování cizí.
Na svých sociálních sítích máte zhruba 100 tisíc sledujících. Jaká věková skupina vás sleduje nejvíc?
Jsou to lidé kolem 25-34 let. Jsou tam i mladší a jsou tam i starší, ale těch 25-34, bych řekl, že největší skupina.
Myslíte, že se česká společnost zajímá o téma etikety?
Já bych řekl, že ano. A myslím si, že i mladí lidé se o to začínají zajímat čím dál tím víc. Stejně jako o to, co mají na sobě, jestli vypadají dobře. Teď jsem byl na obědě s kloboučníkářem a on mi říkal, že hodně lidí, i těch mladých, kupuje klobouky…to je podle mého známkou toho, že i mladí lidé chtějí být elegantní a upravení.
Pokud byste měl vybrat nějaké jedno téma, které v rámci etikety zajímá mladou generaci, které by to bylo?
Nejčastěji se lidé ptají sezónně. V létě je nejvíc zajímají svatby, na podzim to začíná být divadlo, kino a v zimě to jsou zase plesy. Nejvíc je zajímají logicky společenské události, protože tam je nejvíc pravidel, které musíme znát. To otvírání dveří, že pozdravíme, poděkujeme, to zná většinou každý. Tedy doufám. Ale například pravidla chování na plese už jsou složitější a obsáhlejší. Musíte vědět, jak požádat někoho o tanec, že ho musíte doprovodit na parket, že následně musíte za tanec poděkovat, že třeba pánové nemůžou chodit na plese od stolu ke stolu a vybírat si různé partnerky k tanci, protože tančit se má jenom s ženami u svého stolu.. Nebo další příklad - když já vyzvu k tanci partnerku od kamaráda, tak on zase musí vyzvat tu mou. A takových pravidel je víc, nejsou tak známá, a proto to lidi velmi zajímá.
Kdybyste měl zhodnotit české muže, například v porovnání s jinými západoevropskými národy, jak se čeští muži chovají? Znají etiketu a chovají se podle ní?
Já si myslím, že je to čím dál tím lepší! I české muže už zajímá etiketa, zajímá je, co si obléknout na jakou událost, co se hodí a co se nehodí. I když je pravdou, že v některých případech to zajímá spíš jejich partnerku, aby její manžel nebo partner nevypadal jako vandrák, ale aby byl šik.
A jaký největší prohřešek vidíte u českých mužů?
Košili s krátkým rukávem na svatbách. A nejenom na svatbách.
A košile s krátkým rukávem se tedy může vzít kam?
Vzít si košili s krátkým rukávem na společenskou událost, to je obrovské faux pas. Je to totiž volnočasová košile, a tím pádem ji nosíme třeba na sport, když jdeme po pláži nebo k vodě. Ale do města, do dobré restaurace nebo nedejbože na svatbu, to ne! Upřímně nevím, jak se do Česka tenhle nešvar dostal. Mnohem lepší než košile s krátkým rukávem je vzít si košili s dlouhými rukávy, a když je vám horko, tak si rukávy prostě srolovat. Vypadá to mnohem lépe a je to podle pravidel etikety. Košile s krátkým rukávem je prostě hrozná.
Ještě by vás napadl nějaký další prohřešek?
Možná to, že čeští muži nejsou dost všímaví, zapomínají otevřít ženě dveře, nebo když přijdou do restaurace, nepomůžou partnerce se usadit, nebo jí nedolejou vodu a tak podobně.
Myslíte, že to je tím, že ta pravidla neznají, a nebo že k tomu třeba nebyli výchovou vedeni?
Já si myslím, že častokrát je za tím jakýsi strach, že se ostatní budou divně koukat a říkat si, co to je za blbce? A co to tam hraje za divadýlko? Ta ženská to snad umí sama, ne? Až půjde sama do restaurace, tak kdo jí pomůže, hm? Už jsem to slyšel od pár lidí, že mají strach se i těch základních zdvořilostních pravidel držet, protože si ostatní řeknou, že jsou blbí nebo že hrajou divadlo. Ale zdvořilost není blbost ani divadlo.
A vám osobně chodí nějaké negativní zpětné vazby na to, co děláte?
Občas ano, ale většinou to není konstruktivní kritika.Obvykle je to někdo zhrzený…
A jak s takovou negativní vazbu potom zacházíte?
Pokud by to byla konstruktivní kritika, tak za tu jsem rád a rád si z ní něco vezmu, ale pokud mě ostatní kritizují za to, že “si na něco hraju” nebo že “jsem snob” a podobně, tak na to nemá smysl reagovat. Protože toho člověka stejně nepřesvědčím. Uznávám, že občas můžu působit jako někdo upjatý, ale když mě lidé poznají, tak zjistí, že nejsem ani zdaleka takový, jak vypadám na sítích.
Z toho všeho, o čem jsme si povídali, vyplývá, že v našem světě je stále ještě spousta předsudků vůči etiketě…
Určitě někteří lidé takové předsudky mají. Tvrdí třeba, že pravidla slušného chování jsou přežitek z doby XY, že už doba se posunula. Já na to většinou odpovídám - dobře, tak zapomeňme na etiketu. Odteď se budeme chovat jako zvířata. Nebudeme se děkovat, nebudeme se na sebe usmívat, nebudeme se chovat zdvořile. Když se mě někdo zeptá, jestli mu to sluší, tak řeknu upřímně - ne, nesluší ti. Jsi moc tlustý, nebo moc plešatý. Zdvořilost není přetvářka, ale když se sejdeme s někým na schůzce a cítíme, že ta schůzka nebyla úplně ono, tak tomu člověku místo na shledanou přece neřekneme - víte co, vy jste prostě nesympatický a už se s vámi v životě nechci vidět. Tohle se snažím lidem vysvětlit.
Bavili jsme se hodně o etiketě, ale i o oblékání. Jaké oblečení by každý muž měl mít ve své šatně?
Myslím si, že alespoň jeden oblek, nejlépe černý nebo tmavě modrý. Protože ten využijeme na prakticky každou příležitost - dá se nosit na večerní události, dá se nosit na denní události, můžeme ho využít na svatbu. I když spousta mužů například neví, že na svatbě má mít ženich nejsvětlejší oblek, a pokud má černý, tak všichni ostatní pánové ho musí mít taky černý. Zkrátka tmavý oblek je takovým univerzálním nutným kouskem šatníku. Pak je to bílá košile, protože ta je zase nejformálnější. Pak by měl každý muž mít aspoň jednu kravatu a společenské boty. To máme oblečení do společnosti. No a potom něco uvolněnějšího - třeba separátní kalhoty a sako, ale to už záleží na tom, jak moc ten muž chodí do společnosti a jestli to využije, nebo ne. Někdo, kdo opravdu nechodí nikam, zajde jenom do obchodu nebo do hospody, tak ten asi sako nevyužije a je zbytečné mu něco takového do šatníku nutit. Ale oblek využije úplně každý.
Hodně se řeší také barvy a jak s nimi zacházet. Existují nějaká doporučení typu, že třeba přes den máme nosit světlejší barvy a v noci tmavší?
To je přesně to, co jsem říkal. Tmavý oblek se dá využít 24 hodin denně, ale pokud nechceme mít jenom jeden oblek a chceme mít šatník variabilnější, tak je to přesně tak, jak říkáte - přes den se nosí světlejší barvy a je tedy vhodné mít například i šedý oblek.
A pokud chceme být opravdu fajnšmekři, tak platí, čím je hodina pozdější, tak tím tmavší oblek nosíme. Do zhruba osmnácté hodiny můžeme nosit všelijaké barvy, po osmnácté hodině už jenom ty tmavé.
A jaké oblečení by měli muži vyhodit ze svého šatníku?
Myslím si, že každé oblečení se dá využít pro specifickou situaci - šortky si člověk samozřejmě nevezme do restaurace, ale využije je na sport nebo na pláž, košili s krátkým rukávem si zase může vzít třeba na dovolenou. Džíny se dají taky využít a třeba otrhané džíny si můžeme vzít alespoň do dílny.
A je něco, co vy sám byste si na sebe neoblékl?
Asi úplně ne. Já rad s věcmi experimentuju, zkouším, co mi sedí, a co ne. Nemám nic, co by bylo vyloženě no go.
A naopak, co nosíte nejraději?
Nejraději nosím košili, sako a separátní kalhoty. Takhle chodím většinou.
Řekněme si to na rovinu, některá pravidla etikety jsou celkem jako upjatá. Které z těch všech pravidel, se kterými jste se setkal, je nejméně praktické?
Nejméně praktické? Upřímně, to bych asi musel hodně dlouho přemýšlet.
Dobře, tak to vezměme z té druhé stránky - které je nejpraktičtější, když pomineme ty základní, jako je úsměv nebo pozdrav či poděkování?
Tak může to být například chůze do schodů, protože tam je čistě praktické hledisko - bezpečnost. To znamená, že žena jde do schodů vždy první. Muž jde za ní, aby ji jistil, kdyby náhodou padala. A stejně tak to platí směrem dolů. Muž jde první a pomáhá ženě. To je za mě takové nejpraktičtější.
A jak je to s vcházením do restaurace? Kdo vchází první a za jaké situace?
Do restaurace vchází jako první muž, aby se ujistil, že tam je bezpečno, v uvozovkách samozřejmě, dnes už obyvkle v restauracích nic nehrozí. Nicméně do restaurace i tak obvykle vchází první muž, a potom ženu uvede ke stolu. Ale občas se ty dveře otevírají naopak, takže muž musí otevřít dveře a jako první do restaurace vchází žena. Důležitější než etiketa je v tomto případě pomoc partnerce nebo staršímu člověku projíti.
Dokázal byste vyjmenovat několik dalších takových podobných pravidel, která využijeme v každodenním životě?
Například hned to nejběžnější pravidlo, a to možná si hodně lidí neuvědomuje, jak si podáváme ruku…Někdo ruku podává jako leklou rybu, někdo má naopak moc silný stisk, to je taky špatně, někdo ruku dává dlaní nahoru, někdo zase dlaní dolů, oboje je špatně. Podávána ruka má být svisle, při potřesení rukou jde o opravdu krátký stisk Pak ruku dáváme zase k tělu, nikdy to není dlouhé třesení rukou. Poplácávání po ramenou, objímání a podobně, to si můžeme dovolit v rodině, ale pokud jsme někde ve společnosti, tak tam je to opravdu jen rychlý stisk, a to je všechno.
Takže neplatí, že čím intenzivnější a silnější stisk ruky, tím je kvalitnější pozdrav?
Ne, to určitě ne. Někteří muži mají opravdu silný stisk, a když by jím stiskli ruku dámě, nemuselo by to dopadnout úplně dobře.
Teď trošku odbočíme. Vy jste hodně známý na sociálních sítích, ale máte ještě třeba i nějaké další projekty, ve kterých vás můžeme potkat?
Já se aktuálně věnuju přednáškám o etiketě, snažím se naši společnost trošku vzdělat i osobně, takže pořádám přednášky pro firmy, školy i pro jednotlivce. A k tomu občas napíšu nějaký článek, který zveřejním na Hero Hero. Aktuálně dělám přednášky pro veřejnost, máme s kamarádem takový koncept, kdy se snažíme vtipnou formou lidem předat pravidla etikety. Ale tak, aby je nebrali smrtelně vážně a rozumněli, že všechno má své meze a že není potřeba dodržovat za každé situace všechno přesně. Někdy určité situace vyžadují i trošku improvizace. Jednu takovou přednášku jsme měli na jaře v Ostravě, sklidila velký úspěch a lidi to bavilo, takže teď plánujeme podobnou v Praze.
A vidíte se v oboru etikety i v dalších letech?
Vidím, baví mě to a naplňuje mě to, takže nevidím důvod, proč v tom nepokračovat.
Líbil se vám článek? Sdílejte!
Petra Martínková & Filip Proučil
Autor článku
Zajímá vás víc? Chcete se na něco zeptat?
-
JMůj dotaz: kde jste byli těch 65 /je mi 73 a vnímám ty přešlapy/ let, co jsme se k sobě chovali podle stylu: "zkusím, co si ten druhý, ti druzí nechají líbit".Kterou knihu mám koupit abych sobě a svým blízkým dodala trochu společenské jistoty.Děkuji za odpověď.JĎ