Petr Uhlík: Byl jsem buddhista i pankáč. Oblečení mě definovalo
12.9. 2024, Petra Martínková & Filip ProučilPetr Uhlík je divadelní a filmový herec, který se před nedávnem proslavil rolí sériového vraha Ladislava Hojera v seriálu Metoda Markovič nebo rolí Maxe v kontroverzním seriálu ČT Addicts. Nedávno koupil s manželkou na severu Čech starou chalupu, kam se uchýlil z hektické Prahy. I o tom jsme v našem společném rozhovoru mluvili.
Povídali jsme si ale samozřejmě i o oblečení a jeho vlastním stylu. Petr nám vyprávěl o cestě plné experimentů, která k němu vedla, o tom, proč byl chvíli buddhistou a chvíli zase pankáčem, nebo proč se na casting své dosud největší role oblékl jako sériový vrah Ladislav Hojer.
S Petrem jsme samozřejmě mluvili i o téhle roli, o radikálním hubnutí, které skoro přerostlo v poruchu příjmu potravy nebo o mladé generaci a jejích nejpalčivějších problémech.
Proměna stylu
Petr k nám přišel nenápadně oblečený. Na sebe si vzal tmavé džíny a černou mikinu, khaki parku a kšiltovku ve stejné barvě. Vyprávěl nám o tom, že oblečení mu pomáhá se dodefinovat, a to nejen když hraje roli, ale i v běžném životě. Zároveň nám vyprávěl o duševním klidu, který čerpá ve své roubence na vesnici a ze sepětí s přírodou.
Když jsme přemýšleli o proměně, chtěli jsme vyzkoušet něco nového, jiný styl. Zároveň jsme věděli, že chceme dát prostor avantgardnímu charisma, které Petr vyzařuje, a celkovému vzezření dodat hravost, ale zároveň sofistikovanou kompaktnost.
Do outfitů jsme proto spojili mladé značky, které jsou typické svěžími a neotřelými kousky, a naopak značky tradiční rodinné, které jsou zástupci řemeslných postupů a etické výroby.
V hlavních rolích (kromě Petra Uhlíka) uvidíte:
By The Oak, mladou istanbulskou značku vyrábějící nadčasové a odvážné modely, které jsou nejen kvalitní a praktické, ale i šetrné k životnímu prostředí.
Dánskou značku forét, která celou svou filozofií vybízí své nositele, aby zahodily moderní technologie a nechali se alespoň na chvíli pohltit klidem přírody.
Portuguese Flannel, portugalskou rodinnou značku, která se vyznačuje nejvyšší kvalitou použitých látek, řemeslnými postupy a lokální výrobou.
V našem outfitu má Petr na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, košili z lehkého denimu forét Life Shirt, overshirt s indiánským vzorem Revolution Zipped Overshirt. Outfit jsme doplnili modrými kalhotami se sámky By The Oak Pleated Pants.
Petře, my máme pro všechny naše hosty, tedy i pro vás, připravenou sérii rychlých otázek na začátek. Tedy první: jaký je váš nejpodivnější kousek v šatníku?
Asi takový zelený overal s dlouhými rukávy. On vlastně není nijak šokující, bylo to moje druhé oblečení na veselku. Je to věc, která tak trošku vybočuje z mého šatníku. A napadl mě jako první.
Co nebo kdo tě inspiruje?
Bude to znít strašně pateticky, ale moje žena.
Kolik měsíčně utratíš za módu nebo oblečení?
To se v poslední době hodně změnilo tím, že do nějaké míry oblečení dostávám. A taky jsme si teď pořídili roubenku a hodně se nám změnily priority, za co dávat finance. Musel jsem přiznat, že oblečení je první úsek, který budu muset omezit. Navíc – jak mi ta roubenka evokuje starší časy – cítím, že se ve mně probouzí větší chuť nakupovat v sekáčích.
Kde tedy nejraději nakupuješ? Máš nějakou oblíbenou značku?
Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří šijou skvělé věci, třeba Zlatka Lamrová nebo Epi slow fashion, což je značka z Moravy, která se nějakou náhodou dostala do našich životů a my se ženou ji podporujeme. Taky mám rád značku Henrik Vibskov, to je můj asi nejoblíbenější návrhář. Potom jsou návrháři, kteří se mi strašně líbí, ale vím, že je nikdy v životě nosit nebudu, třeba Ziggy Chen…
Petr má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, košili z lehkého denimu forét Life Shirt, overshirt s indiánským vzorem Revolution Zipped Overshirt. Outfit jsme doplnili modrými skládanými kalhotami By The Oak Pleated Pants.
Používáš nějakou kosmetiku?
Používám různou, hodně to chytám od svojí ženy, protože ta mě do toho nějak zatáhla a už si to nedokážu bez kosmetiky úplně představit. Vytváří mi to ranní a večerní rituál a baví mě to moc. Doma hodně používáme Weledu a přírodní kosmetiku.
Jsi sova, nebo ranní ptáče?
To se mi hodně změnilo tím, jak jsme se přestěhovali ven z města, mimo centrum té energie. Takže najednou jsem ranní ptáče, ale předtím jsem byl sova. Teď usnu v deset večer a v sedm ráno jsem na nohách. Taky je to tou motivací – když teď ráno vyjdu do rosy… když jsme ještě bydleli v Holešovicích, tak to ráno znamenalo to, že jsem se podíval na náměstí, kde zrovna jako chodily fukary. Teď je to něco úplně jiného.
Kam chodíš nejradši na drink nebo na večeři? Teď jsi říkal, že ses odstěhoval do roubenky, ale vzpomeneš si třeba ještě na oblíbená místa v Praze?
Já jsem nikdy neměl oblíbené bary, já jsem nejradši měl privátní akce u někoho doma, nikdy jsem neměl takový ten „echt bar”, kde mě určitě někdo najde. Spíš mě někdo vodil po barech a ukazoval mi, jak je to fajn, ale já jsem tam málokdy šel znovu.
Petr má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, košili z lehkého denimu forét Life Shirt, overshirt s indiánským vzorem Revolution Zipped Overshirt.
Jaké podcasty posloucháš, pokud tedy nějaké?
Nejčastěji poslouchám asi podcast Hergot! na Radiu Wave o náboženství a spiritualitě. To je takový náš každovečerní evergreen. Taková naše úchylka, tohle téma.
Sbíráš něco?
Sbíral jsem hrozně dlouhou dobu lístky do divadel. Ale když jsme se stěhovali, tak jsem tu krabici odstranil. Nemělo to důvod, který by byl spojený s jednotlivými představeními, já jsem si na spoustu z vůbec nepamatoval. Já jsem totiž velký sběrač věcí po mámě, ta to má zase po svém tátovi, prostě my jsme takoví schraňovači věcí.
Polička zkrátka nemůže být prostě jenom holá polička, ale najednou se na ní začnou objevovat takové předměty a předmětky, kamínky a mušličky a věci, takže jsem to pojal tak, že už je potřeba odstranit tohle sběratelské uvažování, protože to hrozně zahlcuje barák.
Jezdíš autem, nebo MHD?
Jelikož nemám řidičák, tak je to jasné.
Petr má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, košili z lehkého denimu forét Life Shirt, overshirt s indiánským vzorem Revolution Zipped Overshirt.
Jaké je tvoje nejoblíbenější místo pro odpočinek? Je to třeba zrovna ta vaše roubenka?
Teď určitě roubenka, jinak to byla celkově Morava. To území mám spojené s dětstvím a má pro mě atmosféru nějakého úplného uvolnění a přilnutí.
Petře, my v našem podcastu rozebíráme jednotlivé unikátní přístupy člověka k módě. Co pro tebe znamená oblečení a móda?
Já to mám hodně spojené s prací. Myslím, že díky tomu si tohle téma hodně pojmenovávám. Oblečení opravdu vytváří charakter mě. Možná jsem v tom trošku i posunutý díky té herecké práci, zkrátka to oblečení na mě působí víc. Cítím, že to, co mám na sobě, mi opravdu trošičku mění charakter, jestli to tak můžu říct.
Takže když si na sebe něco oblékneš, cítíš, že se tvoje nálada proměňuje?
I povaha. Jsou to pro mě velmi znatelné změny, i když pro okolí třeba méně.
Petr má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, košili z lehkého denimu forét Life Shirt, overshirt s indiánským vzorem Revolution Zipped Overshirt.
Jak bys popsal svůj obvyklý běžný styl?
Já to asi nemám pojmenované a navíc to i dost střídám. Ono se to taky mění tím, jak moc si chci hrát na to, že jsem dospělý, a kdy si naopak uvědomím, že dospěle vypadat nemusím.
Jak se hraje prostřednictvím oblečení na dospělého?
Cítím v tom nějaký větší minimalismus, klasičtější střihy, víc serióznosti, víc sak, hrát si s vrstvami, které k sobě pasují, míň barevnosti.
V rozhovoru na Radiu Wave jsi říkal, že při studiích sis pohrával se svojí image. Jak?
Na začátku jsem přišel k nějakému buddhismu, dejme tomu, takže jsem začal chodit do Sanu Babu a oblékat se hodně etno. Potom jsem chtěl studovat dějiny umění, takže jsem najednou volil kvádříčka a takové věci. Pak jsem se změnil na úplnýho pankáče… díky tomu oblečení jsem se dopojmenoval.
Třeba si pamatuju, že když jsem nosil turecké kalhoty a chodil bos, tak ta změna šatníku pro mě znamenala, že jsem se mohl víc oddat třeba meditaci. Oblečení mě zkrátka motivovalo pro ten životní styl, který jsem měl na sobě.
Petr má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, košili z lehkého denimu forét Life Shirt, overshirt s indiánským vzorem Revolution Zipped Overshirt.
A kdy se to zastavilo? Kdy ses „dovyprofiloval”?
Já vůbec nevím, jestli to tak někdy bylo a jestli už to skončilo. Spíš to není tak znatelné, už se zmírnilo a ty změny jsou spíš takové průběžné, a tím pádem na sebe tak postupně nasedávají. Prostě už nejsou tak radikální.
Jak moc je image a sebeprezentace pro herce důležitá?
To je asi individuální záležitost.
A pomohlo ti někdy oblečení v kariéře? Já jsem někde četla, že když byl casting na seriál Metoda Markovič, přišel jsi oblečený do té role, kterou jsi tam nakonec získal – do role sériového vraha.
To je pravda. Ale do té doby jsem to nikdy neudělal.
Jak tě to napadlo?
Nějak samo. Byl jsem dost v úzkých, protože té filmové práce moc nebylo, a tím pádem bylo prostředí udělat cokoliv riskantního, protože by to vlastně stejně nic nezměnilo, kdybych se dozvěděl, že to nevyšlo.
Petr má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, košili z lehkého denimu forét Life Shirt, overshirt s indiánským vzorem Revolution Zipped Overshirt. Outfit jsme doplnili modrými skládanými kalhotami By The Oak Pleated Pants.
Pamatuješ si, co sis na sebe oblékl?
Byla to taková šedá košile, kterou jsem nosil třeba ve druháku na konzervě, je po tátovi…
Nosíš ji ještě?
Ne… ale já ji nemám spjatou s tím castingem, to vůbec.
Jak vnímáš to, že tvoje jméno je spojováno se sériovým vrahem?
Já si pořád myslím, že to byla jenom role. Samozřejmě – byl to nějaký meta svět, dejme tomu, ale rozhodně to nebyla realita, co jsme tam ztvárňovali. Já doufám, že přijde spousta dalších důležitých rolí a že to nebude jenom tahle. Byl to pro mě první projekt, kterým jsem se nějak víc objevil u lidí, taková vstupní role. Někdy se některým lidem děje, že se zafixují za jednu roli a už z ní nikdy nevystoupí, ale já neztrácím naději, protože už teď vím o věcech, které budu točit, a vím, že mají velký potenciál.
Petr má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, košili z lehkého denimu forét Life Shirt, overshirt s indiánským vzorem Revolution Zipped Overshirt. Outfit jsme doplnili modrými skládanými kalhotami By The Oak Pleated Pants.
Petře, ty jsi říkal, že kvůli postavě Ladislava Hojera jsi poměrně drasticky hubl, držel jsi keto dietu (keto dieta znamená extrémní, často až úplné omezení příjmu sacharidů, pozn. red.) a sám jsi říkal, že právě hubnutí tě poslalo do tak trošku divného mentálního stavu. Trpěl jsi prý rozostřeným viděním, mlhavým vnímáním. Bylo to něco, co ti pomohlo se do té role tolik vcítit?
Já jsem si to tak pojmenoval, že to byla taková metafyzická část v mém osobním životě. Faktem je, že ta rozostřenost vytvořila najednou zničení mentální hranice. Když člověk přijel po natáčení domů a už byl rozostřený, tak to nebylo kde to stopnout.
To zní trochu děsivě. A jak jsi to tedy zastavoval? Jak ses dával dohromady po tom natáčecím dni?
Já jsem se vědomě nedával dohromady, jen jsem to vždycky nějak potlumil.
Říká se, že člověk, když se setká s něčím takhle silným v práci, třeba s touhle rolí, že si z ní něco vezme a zároveň jí něco trochu předá. Vzal sis něco ty z téhle role?
To bude hodně herecká věc, ale nebát se. Když člověk začíná s natáčením, tak je hrozně strnulý, už jenom z toho, že natáčí. A dovolit si nějaké gesto, které mu nepatří, je úplně za míru hranice trapnosti. Člověk se hrozně moc bojí a já jsem se naučil se nebát. Když vám ten štáb najednou uvěří, je to hrozná síla.
Petr má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, košili z lehkého denimu forét Life Shirt, overshirt s indiánským vzorem Revolution Zipped Overshirt. Outfit jsme doplnili modrými skládanými kalhotami By The Oak Pleated Pants.
A tobě to věřil nejen štáb, ale i lidé. Říkal jsi, že ti po natáčení chodily dopisy, že se tě lidé bojí.
To je pravda.
Žena se tě nebála?
Nebála. My jsme se celkově moc nepotkávali, protože cítila, že to bude hodně intenzivní, takže mi dávala velký support a velký základ na to, abych vůbec mohl fungovat. A zároveň zkoušela, takže jsme se potkávali tak různě a vždycky jsme se trošku porafali, ale věděli jsme vnitřně, že to překonáme.
A vycházelo to z tvého duševního rozpoložení?
Já jsem byl hrozně podrážděnej. Potřebuju být pořád najezený, jinak jsem nervózní. A tehdy jsem nevěděl, jak se svými emocemi zacházet, protože jsem cítil, že jsem podrážděnej, ale nemůžu s tím nic dělat…
Ty jsi pro Radio Wave říkal, že ses při tom ztvárnění Ladislava Hojera cítil poníženě. Jak tomu mám rozumět?
Když jsem tu postavu hrál, tak jsem cítil z ní strašný ponížení. Vnitřní. Zkoušel jsem různé linky, jak by to mohlo být možné zahrát, a najednou se tam dostane ponížení. A zjistím, že to funguje nejlíp. Že jsem najednou blíž té postavě.
Petr má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, košili z lehkého denimu forét Life Shirt, overshirt s indiánským vzorem Revolution Zipped Overshirt. Outfit jsme doplnili modrými skládanými kalhotami By The Oak Pleated Pants.
Cítil jsi vůči Hojerovi v průběhu toho natáčení nějaké odsuzující emoce?
To jsem si úplně zakázal, jinak bych to nemohl hrát. Všechno jsem to úplně zablokoval. I když jsem se koukal na ty fotografie, které nebyly moc hezké, tak ke mně vůbec nepromlouvaly, protože jsem si řekl, že – zaprvé, ani k němu by jistě nepromlouvaly, protože by to jinak nedělal, a zadruhé, že ke mně nemohou promlouvat, protože jinak to nemůžu hrát. Takže pro mě to bylo hodně chladné, ta práce, protože jinak bych se z toho zbláznil. A to nechceš.
Ale říkal jsi, že to v některých chvílích nebylo úplně jednoduché, že jsi třeba zaujímal jeho postoj, držení těla. Jak k tomu došlo? To jsi měl nakoukané, nebo to bylo nějak automaticky?
Zaprvé jsem to nakoukal, ale zadruhé to hodně bylo tím úbytkem váhy, protože moje tělo nevědělo, co si s tou novou konstitucí najednou počít. Změnilo se mi úplně těžiště. Já jsem tehdy za krátkou dobu zhubnul výrazně, deset kilo.
To bylo zadání, že musíš zhubnout deset kilo?
My jsme se na začátku domluvili na určité vizuální stránce. Asi nebyla úplně nutnost tolik hubnout, ale když jsem se koukal na ty materiály, cítil jsem, že s mojí konstitucí, kterou jsem tehdy měl, by se ta role nehrála snadno. Některé věci neošidíte – třeba to, jak té postavě vlajou ruce. Ta vzdušnost těla. Já jsem byl tehdy hodně zemitý, to nešlo nahrát.
Petr má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, košili z lehkého denimu forét Life Shirt, overshirt s indiánským vzorem Revolution Zipped Overshirt.
Nebál ses toho rychlého hubnutí?
Já jsem hodně zlobil a tu keto dietu jsem porušoval. Například jsem si řekl, že v natáčecí den budu jíst úplně, co chci. Nechtěl jsem si představit, že když jsem si vzal do hlavy, že musím být hubenej, tak někde zkolabuju. Takže se pak pro změnu stávalo, že jsem se hodně přejídával. Byl to fakt americký stav přejídání. Což mi opět metafyzicky dávalo obří smysl. Protože Ladislav Hojer byl hrozně hltavej.
Říkal jsi, že sis objednával 800 gramů masa a chodil před natáčením do sauny, abys to vypotil a přišel zase hubený.
To byl jiný problém. Podle mě to už nesouviselo vůbec s rolí, ale s psychickým problémem mě samotného.
A nebál ses, že si vypěstuješ tímhle stylem nějakou poruchu příjmu potravy?
Spíš jsem si na tom uvědomil, jak je to plíživé, jak to člověk vůbec nepostřehne. Vyvíjí se to kontinuálně a vůbec to není tak, že by sis uvědomil – hele, možná nastává problém. On ten problém už se děje, jenom ty si to ještě neuvědomuješ. To mě překvapilo.
Já jsem se přejídal, pak jsem byl v té sauně a pak jsem si dával tři tablety na odvodnění. Přišlo mi, že to už je zvláštní, ale zároveň jsem měl nutkání pořád se přesvědčovat, že všechno je v pohodě. Na druhou stranu jsem nějak vnitřně cítil, že to je spojené jen s tím natáčením a když skončilo, tak to fakt přestalo, nemusel jsem se vracet zpátky nebo nějak hledat cestu k jídlu.
Petr má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, stylovou manšestrovou overshirt Portuguese Flannel Labura Corduroy a outfit jsme doplnili volnými kalhotami s květinovým vzorem By The Oak Printed Pants.
Petře, ty jsi takovým zástupcem mladé herecké generace. Tahle role Ládi Hojera tě katapultovala nahoru. Čekal jsi to, když ses o tu roli ucházel? Čekal jsi, že by to mohlo mít takhle fenomenální úspěch, nebo tě to překvapilo?
Doufal jsem v to. Bavili jsme se o tom právě s Petrem Lněničkou (Petr Lněnička ztvárňuje v minisérii titulní postavu kriminalisty Jiřího Markoviče, pozn. red.), kdy jsme si říkali, že máme takový dobrý pocit, že něco vzniká.
Máš nějaké herecké vzory?
Asi nemám. Dlouhou dobu, v nějakém mém rebeliózním období, to byl Karel Dobrý. (Herec s výraznou mimikou, tč. v angažmá Národního divadla, pozn. red.) Pro mě nějak asi není důležitá nějaká metoda nebo styl, abych se učil, mně přijde spíš hrozně důležité najít sebe a fungovat sám se sebou.
Taky jsi mluvil o jednom z nejsilnějších momentů, když zemřel tvůj kamarád z natáčení, herec Dan Heriban. Co pro tebe tenhle moment s odstupem znamená? (Dan Heriban hrál postavu advokáta Štefana Žabimajera. Zemřel v důsledku cévní příhody několik dní před koncem natáčení, pozn. red.)
Já vzpomínám spíš na jeho osobu. Hodně. Ale když se to stalo, tak ten moment jsem prožíval strašně, úplně devastačně, ztratil jsem řád. Ztratil jsem víru, že je nějaká spravedlnost. Úplně se mi rozbil zákon, podle kterého jsem soudil, jak funguje svět. Pořád jsem měl uložené, že když žiju zdravě, předcházím různým věcem, tak bude všechno dobré. A přitom to je jinak. Rozbilo se mi mé přesvědčení.
Petr má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, stylovou manšestrovou overshirt Portuguese Flannel Labura Corduroy a outfit jsme doplnili volnými kalhotami s květinovým vzorem By The Oak Printed Pants.
Jak ses z toho pocitu dostal?
Myslím, že jsem se z toho ještě nedostal. Ale roste ve mně přesvědčení, že i tak má smysl se snažit žít líp.
Petře, ty jsi takový zástupce mladé generace, jaká podle tebe je tvoje generace?
Já se úplně bojím tohle to označit. Já žiju v bublině svojí generace, ale je to jedna bublina a těch bublin je tisíc.
Dobře, ale jak ty vidíš svoji generaci?
Já dost často vidím lidi, kteří se pasují do mluvčích různých skupin. Potom na to třeba koukám a třeba do té skupiny patřím a říkám si – co vůbec mluvíš o mně, když já to celé cítím jinak.
Chápu. Tak jinak, jaká společenská témata se objevují ve tvé bublině?
Klimatická krize. Krize nájmů. Bytová krize. Stěhování se mimo Prahu. Řešení životního stylu, protože už najednou končí party a dochází ke konfrontaci s dospělejším životem a tím, že už jsou některé věci zbytečné a patří jen k nějakému období.
Zároveň v mém věku a u mých kamarádů je tématem i znovunavazování starých vztahů, třeba přátelských, znovubudování komunit, které se v dospívání rozpadly a najednou se vrací zpátky a stahují se k sobě.
Petr má na sobě tričko s červeným textovým potiskem forét Turn T-Shirt, stylovou manšestrovou overshirt Portuguese Flannel Labura Corduroy a outfit jsme doplnili volnými kalhotami s květinovým vzorem By The Oak Printed Pants.
O tvojí generaci se často mluví jako o generaci sněhových vloček. Když si to převedeš na svou zkušenost, je to podle tebe opodstatněné? Jste křehká generace?
Já nevím, já se cítím křehce. A jsem přesvědčen o tom, že se v jakékoli fázi civilizace všichni cítili mega křehce, jenom to dávali míň najevo. Ta křehkost podle mě není něco, co se teď ztenčilo. Spíš je to tím, že tady byla veliká slupka, která se odloupla a já nemám potřebu ji znovu tvořit. Já myslím, že je v křehkosti nějaká pravdivost.
Nikdy mě to nezatáhlo nikam špatně, že jsem odhalil, že nejsem tvrďák. Mám z toho dobrý pocit, protože si na nic nehraju. Možná je to i kvůli mé práci, protože já pořád hraju někoho jiného a pak už mě nebaví sám za sebe hrát ještě něco dalšího.
Petře, je nějaká vysněná role? Něco, co by sis rád zahrál, kdyby ses nemusel ničím omezovat?
Není. Ale velmi rád bych natáčel třeba dva projekty ročně, intenzivně, velmi intenzivně, a potom prostě byl na zahrádce a v lesích se svou ženou Andreou a se psem a zažíval vesnickou hospodu a tradice, které, jak jsem zjistil, tam pořád jsou. Cítím, že mi vstupuje do života čím dál víc klid, a přál bych si, aby to tak zůstalo.
I když třeba pro moji mámu je to úplně nepochopitelný, protože ona má zafixované to, že v mém věku by pořád člověk potřeboval nějaké podněty a tak. A teď byla u nás na návštěvě a nechápala, že jsem tam takoví šedesátiletí… řešíme brambory, zahradu a tak.
Mým přáním je, aby se nám s Andreou povedlo vytvořit prostředí, které udrží svoji klidovou bázi, která bude nenarušitelná.
Líbil se vám článek? Sdílejte!
Petra Martínková & Filip Proučil
Autor článku