Libor Neuwirth: Tenisky k obleku a košile s krátkým rukávem na svatbu? Nikdy!
21.3. 2024, Petra Martínková & Filip ProučilLibor Neuwirth je mistrem etikety, člověkem, který učí Čechy správnému chování a oblékání, edukátorem, který ví, co ve společnosti nedělat, nenosit a jak se nechovat. Zároveň je autorem instagramového profilu Etiquette for every day, na kterém pravidelně nachází rady přes 100 000 lidí. V našem speciálním dílu podcastu GS Talks jsme s Liborem rozebírali aktuální téma svateb. Řešili jsme, jak se na svatbu obléknout, pokud jste ženich, svědek nebo host, jaký oblek si koupit, kdy si nechat oblek ušít na míru, jakou zvolit barvu oblečení nebo jak se sladit s nevěstou. Bavili jsme se i o nejčastějších chybách a prohřešcích v oblékání i chování, řešili jsme, co na svatbě nikdy nedělat a co si nikdy neoblékat. A ptali jsme se i na to, jak mít co nejlepší svatbu a jak si ji co nejvíc užít. Hezké čtení!
Libore, ahoj a díky za to, že jsi přijal pozvání do našeho speciálního dílu podcastu GS Talks, který se celý bude týkat tématu svatba. Na začátek pro tebe máme 10 rychlých otázek o tvé svatbě.
Kolik stála tvoje svatba?
Konkrétní částku asi nevím, ale do 100 000 Kč jsme se vešli. Nutno ale říct, že jsme měli opravdu malou svatbu a takovou netradiční. My jsme měli svatbu při setmění, vlastně už zapadalo sluníčko a měli jsme jenom večeři, takže to nebylo moc hogo fogo. Vybrali jsme si místo na soukromém pozemku, které nám doporučil fotograf s tím, že jsou tam krásné západy slunce. Ale protože to byl soukromý pozemek, louka, kde se pasou krávy, tak jsme si nejdřív museli posekat trávu…
Jaký byl nejlepší svatební dárek, který jste se ženou dostali?
My jsme nedostávali dárky, dostali jsme od každého finanční částku… Ale největší dárek pro nás bylo to, že jsme tam mohli být s lidmi, které máme rádi.
Kolik jste měli hostů?
I s námi nás bylo, myslím, 23.
Stal se na tvojí svatbě nějaký trapas?
Trapas, no… jeden jsem si vybavil, ale to bych asi neměl říkat, protože to by mě asi ten dotyčný nepochválil. Zrovna on to bude určitě poslouchat.
A byl jsi ze svatby nervózní?
To ani ne. Já jsem se snažil všechno zařídit sám, aby manželka ten den nemusela zařizovat nic a měla to takové uvolněnější. Se vším mi ale pomohl můj svědek a kamarád.
Tak tomuhle se říká gentleman… Klobouk dolů!
Děkuju, ale nebylo to nic náročného. A navíc nevěsta má prostě delší přípravu - kadeřnice, vizážistka, šaty, tak to samozřejmě trvá déle než u mužů. U mě to bylo tak, že v čem jsem se ženil, tak v tom prakticky chodím každý den. Jen jsem to na sebe nahodil a hotovo.
Bylo vůbec něco, na čem jste se s manželkou neshodli?
Asi ne. Ale původně jsme se chtěli vzít potají. Jenomže pak nám přišlo, že by to rodině asi bylo líto, a tak jsme si řekli, že uděláme maličkou svatbu - rodiče, babičky, sourozenci…
A nechal sis ušít oblek na míru, nebo jsi opravdu použil ty věci, které už jsi měl?
Já jsem použil jen to, co jsem měl. To je výhoda toho, co dělám. Mám docela plný šatník. Akorát jsem dostal kravatu od společnosti Bubibubi. Vybral jsem si ji tak, aby hezky ladila k myšlence toho oblečení. A dokoupil jsem si společenskou vestu, a to bylo víceméně všechno.
My se ještě ke všemu dostaneme detailněji, nicméně poslední otázka z našich 10 rychlých otázek: Věříš na lásku do konce života?
Ano.
Děkujeme za upřímnost! Jak ty jsi vlastně, Libore, přemýšlel o vaší svatbě? A proč jste se rozhodli mít svatbu až při setmění, bylo to fakt jenom kvůli tomu Instagramu?
Ne, kvůli Instagramu to určitě nebylo! Naše původní myšlenka byla, že jsme se chtěli vzít na pláži při západu slunce. Pak jsme trošku změnili názor, ale říkali jsme si, že ten západ slunce necháme. Nicméně v našem rozhodování hrály zásadní roli finance. Velká klasická svatba je náročná a nákladná a my jsme do svatby zkrátka nechtěli dávat tak velké peníze. Ty jsme si radši odložili a zajeli jsme si pak na dovolenou. Větší částku jsme dali jen do věcí, které nám dávali opravdu smysl, jako jsou třeba prstýnky nebo fotograf.
A jak moc formální nebo neformální byla tvoje svatba z hlediska oblečení?
Určitě méně formální, na dress code jsme nebazírovali. Já jsem hlavně chtěl, ať se všichni v tom oblečení cítíme dobře. Ostatně o tom myslím, že by ten svatební den měl být. Ne o pravidlech nebo správném oblečení, ale o těch dvou. Takže já jako ženich jsem měl chinosky, což se na svatbě většinou moc nenosí, protože to nejsou úplně formální kalhoty. A měl jsem k tomu vestu, kterou se mi povedlo sehnat ve stejné barvě, takže to torzo jsem měl ve světlé barvě a na to jsem si vzal sako z tmavého obleku, což hezky ladilo. A hosty jsem poprosil, aby měli tmavý oblek, abych byl jako ženich nejsvětlejší.
Když se zaměříme na oblečení, existují tři hlavní typy svateb - formální, neformální a církevní. Jak se od sebe liší?
Liší se často průběhem a harmonogramem, například církevní svatba mívá přesnější a striktnější harmonogram než méně formální svatba, neformální svatba mívá harmonogram volnější. My jsme to například měli hodně flexibilní - po obřadě jsme hosty poslali do restaurace, aby se najedli, dali si něco na pití a počkali na nás. A my jsme pak asi hodinku a půl fotili při západu slunce.
A jak se liší správné oblečení u jednotlivých druhů svateb?
Ono to vždycky záleží hlavně na těch snoubencích, jaký si určí dress code. Samozřejmě, při svatbě v kostele platí jisté zásady - například nevěsta by neměla mít odhalená ramena či hluboký dekolt, muž by neměl v žádném případě mít holé nohy. Ale jinak je to na snoubencích. Pokud chtějí, aby všichni měli tmavý oblek, měli by to všichni respektovat. Pokud jsou dress code například separátní kalhoty a separátní sako, tak by to také měli všichni respektovat, i když jde o svatbu v kostele. I v takovém outfitu můžete bez problémů do kostela. Takže to, jaké oblečení zvolit, obvykle určuje svatební pár.
A co když dress code na pozvánce chybí? Podle čeho se potom mají svatebčané řídit?
Většinou by to měli poznat ze samotné události. Pokud jdete na svatbu, je asi jasné, že by člověk měl přijít nějak formálně oblečený, že tam nepřijdete ve svetru a v džínách. Dobré je řídit se místem - na formální svatbu formální oblečení, na svatbu na louce méně formální. Nicméně základním pravidlem je, že pokud nevíte, doptejte se. Ptejte se zejména na barvu obleku, jestli si můžete vzít tmavý, nebo jestli můžete mít šedý. Pamatujte na základní pravidlo, že žádný muž na svatbě by neměl mít světlejší oblek, než má ženich. Ženich má vždy nejsvětlejší oblek, ostatní tmavší. Stejné je to u dam - žádná dáma na svatbě, kromě nevěsty, by neměla mít bílé šaty.
A můžou si hosté dovolit méně formální oblečení?
Zase to nejvíc záleží na snoubencích a na tom, jak se domluví. Nicméně, pokud se budeme bavit o nějakých pravidlech etikety, tak na svatbu by žádný chlap neměl přijít jenom v košili, protože košile je vlastně spodní prádlo.
Ani hosté nesmí být jen v košili?
Ti už vůbec ne. Hosté jsou pozvání na slavnostní událost, snoubenci za ně platí, takže hosté by měli nejvíc respektovat pravidla. Nemělo by se dít, že si host řekne proboha lidi tady je horko, tak to se na mě nebude nikdo zlobit, když si sundám sako, ne? Jenomže když si sundáte sako a zůstanete tam ve zpocené košili, tak to není úplně podle etikety. A abychom projevili respekt a úctu ke snoubencům, tak to někdy člověk musí přetrpět a i když je mu opravdu horko, tak to sako nesundat.
Takže máme dvě věci, které pro svatby platí: Sako se nesundavá a nejsvětlejší oblek má ženich?
Ano, je to tak. Ženich by měl mít nejsvětlejší oblek, ostatní by měli mít alespoň o jeden odstín tmavší. Ale pozor, pokud mají hosté například šedý oblek, bylo by podle etikety správné vyměnit ho po 18 hodině za tmavší. Takže pokud chtějí mít snoubenci například dress code, že všichni chlapi budou v šedých oblecích, tak podle pravidel etikety by jim pak měli umožnit se převléknout. Pokud dress code není a volba je na hostech, tak je možné si vzít buď náhradní oblek na večer, nebo ještě lépe vzít si rovnou tmavý oblek.
A co třeba vestička nebo motýlek, může mít ženich a hosté motýlka?
Pravidla etikety to nezakazují, ale už jsem slyšel, že by ženich motýlka mít neměl, protože se říká, že pak uletí. Že v tom manželství nevydrží. Ale vestička být samozřejmě může.
Jak se vlastně díváš na svatby, které jsou hodně neformální? Tam se smí všechno, nebo i tam platí určitá pravidla, jako že třeba džíny a tričko ne.
No, džíny a tričko na svatbu? Tak to já osobně teda nemusím. A podle pravidel etikety by na takovou událost ani takové oblečení být nemělo. Ale zase respektuju, že to může být něčí přání. A pokud takové přání snoubenci mají a chtějí mít svatbu v nějakém stylu, tak si myslím, že je to čistě jejich věc.
A co ty považuješ za takové už hodně neformální a uvolněné oblečení, ale pořád ještě v rámci nějakých pravidel.
Já jsem docela suchar, takže já si myslím, že na svatbu patří sako, košile a společenské kalhoty. A i tu kravatu bych tam nechal.
Jak dlouho dopředu jste vlastně s tvojí ženou svatbu plánovali?
No, my jsme se zasnoubili začátkem dubna a v polovině července jsme měli svatbu.
Co bys řekl, že bylo na tvé svatbě nejsložitější?
No, my jsme měli svatbu hodně na punk, ale myslím si, že největší problém je sehnat dobrého fotografa a zarezervovat si ho na ten daný čas, a pak taky dobré místo a oddávající, pokud je to místo trošku netradiční. No a pak samozřejmě občerstvení, jídlo a oblečení. V tom to mají složitější dámy. Pánské oblečení podle mě není zas tak složité. Chlapi si většinou koupí oblek, výhodou je, že ho pak můžou nosit třeba i do práce.
A myslíš, že je lepší si oblek na svatbu koupit, půjčit, anebo ušít na míru?
Samozřejmě nejlepší je ušitý oblek na míru, ten vypadá nejlíp, to vám žádná konfekce nezaručí. Ale spousta chlapů třeba nenosí oblek denně, nevyužívá ho, protože například pracují rukama, nechodí tak často do společnosti a podobně, a v takovém případě dát 30 000 Kč za oblek je asi zbytečné. Bohatě stačí koupit konfekční oblek, který si ten muž nechá upravit. Ale tu úpravu bych opravdu nepodceňoval.
Když se muž rozhodne nechat si oblek ušít, máš nějaké doporučení u koho?
To je složité, protože každý si musí asi najít toho svého krejčího, kterému musí věřit. Například já mám informaci od jednoho krejčího, pana Dobiáše, že problémem může být třeba materiál, a to i samotná bavlna, se kterou se na trhu prý hodně švindluje - vy si objednáte bavlnu a ona vám nepřijde bavlna, ale nějaká směsice. A člověk, který se v tom moc nevyzná, tak to nepozná. Třeba pan Dobiáš vždycky říká, že zapaluje vzorky a podle čichu a barvy ohně pozná, jak kvalitní ta bavlna je. Ale některá krejčovství to určitě neřeší, anebo o tom ví a nechtějí dávat dražší materiál, který si člověk zaplatil… Ale obecně, pokud vyloženě nepotřebujete drahý oblek, který byste denně vynosil, takže vám ve výsledku nevadí si za něj připlatit, tak doporučuju made to measure. Tam si člověk může vybrat jak látku, tak střih, klopy, kapsy, kolik knoflíčků budete mít, jaké knoflíčky budete mít, jestli chcete jeden nebo dva rozparky vzadu, podšívku, monogram a podobně. Tohle všechno si navolíte, takže máte víceméně originální kus a cenově to nevychází nějak extra rozdílně oproti konfekci v některých obchodech.
A který oblek je tedy za tebe ideální, aby si ho člověk mohl vzít na svatbu a zároveň aby byl tak univerzální, že se dá využít i pro běžný den?
To je vždycky subjektivní. Já mám tmavý oblek, který můžu nosit na večerní události, a šedý oblek, který můžu nosit přes den na přednášky a podobně. Když si kupujete oblek na svatbu, tak hodně záleží právě na tom, jestli ho budete mít jen na tu svatbu a případné další společenské události, nebo jestli ho chcete nosit i na normální dny. Pokud oblek chcete jen na svatbu a občas do divadla, na ples a podobně, tak je ideální tmavší oblek, který je univerzálnější, ale pokud už tmavý oblek doma máte, volil bych šedý oblek, který sice není tak praktický, ale za mě je hodně pěkný a hodí i se na běžné denní nošení. Co se saka týče - volil bych se dvěma knoflíčky, ty jsou ostatně nejčastější, dělají se i saka s jedním knoflíčkem, ale to není tak časté. Jestli sako dvouřadé, nebo jednořadé, tak to zase záleží na postavě. Sako s dvouřadým zapínáním opticky rozšiřuje postavu, takže pokud je to chlap, který váží o trochu víc, tak tam bych doporučoval spíš jednořadý oblek. Pokud oblek kupuje člověk, který má podobnou postavu té mojí (štíhlou, pozn. red.), tak ten si může dovolit dvouřadé zapínání, které není tak časté. Může si trošku dovolit vystoupit z řady.
A pokud vybírá ženich košili, tak počítá asi jen s bílou barvou, ne? Tam asi není moc prostoru pro jinou barvu, nebo ano?
No, ono to záleží i na tom, jaké má nevěsta šaty. My jsme se třeba setkali s tím, že když měla svatbu moje sestra, tak ona neměla úplně čistě bílé šaty. A bylo jí doporučeno, ať si ženich koupí ne úplně čistě bílou košili. Doporučili třeba odstín šampaň, taková lehce nažloutlá barva, aby vedle ženicha nevypadala ta nevěsta, že má šaty špinavé nebo zaprané. Takže ano, pokud má nevěsta čistě bílé šaty, košile čistě bílá, pokude ne, může se volit například šampaň nebo s krémovým nádechem, růžovým nádechem a podobně.
A co kdyby nevěsta by měla barevné šaty, třeba červené nebo modré, a ženich by se s ní chtěl sladit a vzal si třeba barevnou košili? Je to v pohodě, nebo je to už přešlap?
Záleží, jaký by to byl odstín. Mně se třeba červená kombinace vůbec nelíbí. Červená košile s černým oblekem, to je hodně do očí bijící, je to taková vlaječka pro býky. Vůbec bych nedoporučoval nějaké extrémně kontrastní barvy, jediný kontrast, který je dovolený, je právě v té bílé a v tom černém saku nebo v černém obleku. Pokud by ženich chtěl mít třeba bílý oblek a černou košili, tak je to sice taky kontrastní, jen černá košile není úplně formální. Ale zase proti gustu… Pokud se chce ženich sladit s nevěstou, ideální je to udělat květinou v klopě, dá se vymyslet i kravata nebo třeba kapesníček, pokud ten ženich nemá korsáž, což ale většinou bývá, protože právě tak poznáme třeba ženicha a ty nejdůležitější hosty, jako jsou otcové a svědek.
Je něco, co by ženich rozhodně na sobě mít neměl? Takový největší prohřešek na svatbě?
Tak třeba kraťasy. A já třeba nejsem ani zastáncem toho, aby se k obleku nosily tenisky, což je u ženichů hodně oblíbené. Ostatně to je i proti pravidlům etikety…
Jako že k obleku se nesmí nosit tenisky?
Ano, je to proti pravidlům etikety. K obleku patří vždy jen společenská obuv.
Dobrá, takže kraťasy ne, tenisky k obleku ne, co ještě je takovým prohřeškem? Co třeba košile s krátkým rukávem?
To už vůbec! Ještě že jsi to zmínila, protože to je to nejhorší.
A proč vlastně? Co je na tom tak strašně špatně?
Košile s krátkým rukávem se rovná skoro jako tričku, do přírody možná, ale do společnosti nikdy. To není absolutně podle etikety. A košile s krátkým rukávem do obleku? Tak to je úplná hrůza, to pak vypadá, že ten oblek má muž po taťkovi.
Ty jsi proti košili s krátkým rukávem vážně zaujatý…
Asi jo, já zkrátka vůbec nevidím důvod nosit košili s krátkým rukávem! Protože když už si ji člověk vezme, tak si může vzít rovnou košili s dlouhým rukávem a může si ty rukávy vyhrnout. Vypadá to stokrát lépe.
Takže tobě se vlastně nelíbí, jak to vypadá, ale co na to etiketa?
Podle etikety je to právě taky špatně. Jako když půjdu v létě na pláž nebo na grilovačku, tak je to v pohodě, ale kdybys šel třeba do kavárny, je to špatně. Prostě do společnosti a mezi lidi košile s krátkým rukávem ne, tam nemá své místo. To už je lepší třeba polo tričko, které je podle etikety v pohodě.
Dobře. Ještě ale zůstaňme chvíli u prohřešků, co takhle třeba sandály?
Vy tady máte špičky těch špatných příkladů. Sandály určitě, ne.
I když je to třeba plážová svatba?
Sandály ne. Kraťasy ne. Na plážovou svatbu jsou zase lepší nějaké letní kalhoty, třeba nad kotníky. Vypadá to vždycky líp než ta chlupatá noha.
Libore, ty, jak jsme si říkali, rozumíš etiketě, jaké věci by lidé na svatbě neměli dělat?
Zásadní je jedna věc - člověk by měl vždycky respektovat, že je pozvaný na nějakou událost, že to pro ty dva je velká životní událost, a rozhodně by se na to neměl vykašlat nebo to nějak shazovat. Neměl by si říct, no, je to kámoš, s kterým se známe 20 let, tak bude jedno, že tam přijdu v tričku. A to už jsem viděl, že přišli kamarádi, kteří nebyli na obřadě, ale přišli potom na zábavu, v kraťasech a v tričku. To je ale špatně. Pokud jsme host na svatbě, nemáme vyčnívat, ale splynout s davem. Ten den není o nás, ale o těch novomanželích, takže jim tu pozornost nebudeme brát. A k tomu se vztahuje i chování. Vždycky respektujeme všechna pravidla svatby. Respektujeme to, že nebudeme nic fotit, pokud si to nepřejí, při obřadu si nebudeme s nikým povídat, budeme ho sledovat, při obědě se nebudeme chovat hulvátsky, nebudeme mít nemístné poznámky, nebudeme novomanželům sdělovat, že ta výzdoba se nám teda moc nelíbí a tak dále. Vždycky na každé svatbě se stane, že si to někteří neodpoustí. Ale každý by si měl uvědomit, že to není jeho den, ale že to je den těch dvou. A i kdyby tam měli napříkald čínské draky, tak je to čistě jejich věc. Já si můžu myslet svoje, ale nikomu to nemám říkat.
A jak je to třeba s přípitky? Kdo má pronášet přípitek? Vždy jen otec nevěsty?
Nejčastěji otec nevěsty, ale mohou i svědkové. Tak to bylo třeba na naší svatbě. Tchán není úplně ten typ, který by na sebe potřeboval strhnout pozornost, tak přípitek pronesl můj svěděk, kamarád, se kterým se známe už strašně dlouho.
A co když je někdo abstinent, má přípitek odmítnout?
To podle etiekty není správné. Přípitek se nemá nikdy odmítnout. Alkohol samozřejmě pít nemusíte, ale pozvednout sklenku na přípitek byste měli.
A první tanec?
První tanec patří nevěstě a ženichovi, druhý tanec by měla mít nevěsta se svým otcem a potom ženich se svojí matkou a pak už se to střídá.
Mnoho lidí možná neví, jestli se třeba při letní svatbě může sundat sako a zůstat jen v košili, například večer, při té už neformální části…
Pokud bychom se chtěli chovat podle etikety, tak sako nesundaváme. To je prostě přešlap.
A když má muž vestičku?
Pokud má muž vestičku, tak platí pravidlo, že zadní díl vestičky nesmí být z podšívky. Pokud z podšívky je, sako nesundaváme. Pokud si člověk koupí takovou vestu, tak na sebe šije bič, protože má vrstvu navíc a nemůže to sako sundat. Pokud je ale chytřejší, koupí si vestu, která má zadní díl ze stejného materiálu. Pak si sako může sundat. Sice to není plnohodnotná náhražka saka, a člověk je podle mě takový polooblečený, ale etiketa to dovoluje. Co je horší je, když si člověk třeba v nočních hodinách rozepne knoflíček u košile a povolí kravatu. Povolená kravata je úplný přešlap. Pokud se chce člověk uvolnit, je lepší kravatu úplně sundat. V rozhalence se dá fungovat, to je podle pravidel v pohodě, ale s povolenou kravatou, to je přešlap. Když mají chlapi kravatu povolenou až někde po prsa a mají ty dva knoflíky rozepnuté, tak jak to vypadá? Vypadá to, že už mají v kuli. Stejně tak s porozepnutím knoflíčku - jeden je přípustný, dva jsou přípustné mimo společnost, třeba na pláži nebo v přírodě. My chlapi bychom měli myslet i na ostatní - nikdo není zvědavý na naši chlupatou hruď, chlupaté nohy a podobně.
A co kšandy?
Kšandy z formálního hlediska se berou jako součást spodního prádla, takže by neměly být vidět a měly by se ideálně nosit pod společenskou vestu, kterou bychom si neměli sundat. Zase ale záleží na snoubencích. Když mě někdo pozve na neformální svatbu a stylem svatby budou kšandy a košile dlouhým rukávem, který si například ohrnu, tak si asi neřeknu, proboha, to je porušení etikety, půjdu radši v obleku a ukážu jim, jak je to správně. To by bylo to nejhorší, co bych mohl udělat, a byl bych za blbce.
Libore, my tady máme ještě takových pár souhrnných otázek na závěr. Kdybys mohl říct pět věcí, které na svatbě nikdy nedělat, co by to bylo?
Za prvé chování: nebudeme někomu zbytečně sdělovat svůj názor, když není pochvalný. Že se mi něco nelíbí, to si nechám pro sebe. Nikoho to nezajímá a nikomu tím nebudu kazit náladu. Za druhé: oblečení. Vždycky respektuju to, co je předepsáno, to kde se nacházím, a vážnost situace. Za třetí: dary. Dnes už se většinou nedávají materiální dary, ale dává se finanční dar a měli bychom myslet na to, aby částka byla adekvátní té svatbě.
A jaká je adekvátní částka?
To nedokážu úplně říct. Člověk si může vygooglit, kolik stojí zhruba osoba na svatbě v jakémkoliv kraji. U nás v Ostravě je to asi 1800 na hlavu, takže ta úvaha by měla být asi taková - jdu s manželkou na svatbu, za nás oba snoubenci zaplatí dvakrát 1800, takže náš dar bude 4000 Kč. Ale to je jen příklad samozřejmě. Obecně svědkové a rodina dávají větší dary, hosté menší, ale samozřejmě záleží na tom, co finanční situace dovolí.
A je chyba přijít bez daru?
Ano, pokud jsme pozvaní i na hostinu, je chyba přijít bez daru.
A jaká jsou základní pravidla etikety na svatbě, například podávání rukou a podobně?
Tam je to jednoduché - společensky významnější nabízí ruku společensky méně významným, takže muž nemůže nabídnout ženě ruku, ale žena by vždycky měla nabídnout muži, starší má nabídnout ruku mladšímu a to stejné platí i pro tykání - mladší nemůže nabídnout tykání staršímu, muž nemůže nabídnout tykání ženě. Muž by měl vždycky podržet ženě dveře a není přitom úplně důležité, jestli se dveře otevírají ven nebo dovnitř, muž vždy musí zpozornět a dveře podržet, aby žena mohla projít. A další pravidlo - respektovat vážnost situace. A poslední rada - jít příkladem. Zkrátka, pokud chceme, aby se naše děti uměly chovat, tak se musíme i my umět hezky chovat. Když se tatínek chová hezky k mamince, tak ten kluk si to osvojí a bude se taky chovat hezky k ženám, protože bude vědět, jak to má vypadat.
Dobrá a posledních pár rad na vydařenou svatbu?
Dobrý fotograf, dobré místo, zbytečně se nestresovat, finančně se nevyčerpat kvůli jednomu dni, vybrat si dobré svědky, kteří vám případně pomůžou pokud bude třeba.
A poslední rada?
Vzít si někoho, koho opravdu milujete.
Líbil se vám článek? Sdílejte!
Petra Martínková & Filip Proučil
Autor článku