Ferdinand Leffler: Už nechci chodit jen v tričkách. Ve 45 je čas na módní restart
25.7. 2024, Petra Martínková & Filip ProučilFerdinand Leffler je zahradní architekt, krajinný designér a zakladatel ateliéru Flera. A taky moderátor a tvůrce oblíbeného seriálu České televize Ferdinandovy zahrady. Ferdinand je zároveň i lektor, učí ostatní, jak svépomocí pečovat o své zahrady a jak je upravit tak, aby se v nich všem členům rodiny dobře žilo. Rozhovorů tenhle nesmírně charismatický muž, kterého lidé zastavují na ulici s tím, jestli není Bruce Willis, rozdal bezpočet. O módě, oblékání a stylu ale žádný.
A tak jsme se Ferdinanda ptali právě na to. A zjistili jsme třeba, že Ferdinand oblečení vnímá jako umění ve veřejném prostoru, že měl jednu dobu "tričkovou obsesi" nebo že nejbližší jsou mu věci, které jsou tak funkční, až jsou krásné. Dozvěděli jsme se také, čí styl se mu líbí, co ho inspiruje, proč se jako Bruce Willis neobléká, jaký je jeho nejoblíbenější a nejpodivnější kousek v šatníku, co nosí do práce nebo proč je v jeho 45 letech ten pravý čas na módní restart.
Proměna
Ferdinand k nám do podcastu přišel v outfitu, ve kterém podle svých slov chodí ze všeho nejčastěji. K jednoduchému tričku oblékl džíny a černou kšiltovku, tedy oblečení, které je tak trochu jeho signature.
Když jsme přemýšleli nad proměnou jeho stylu, nejprve jsme věnovali věcem, kterým by se Ferdinand v oblékání rád vyhnul. Vyloučili jsme proto lesklé materiály nebo příliš kožené outfity.
Soustředili jsme se naopak na lehké materiály a uvolněnou eleganci, která ale stále koresponduje s Ferdinandovým povoláním. Ferda patří k lidem, kteří preferují kvalitu ve všem, co dělají. I proto jsme se rozhodli vsadit na dokonalé střihy, které vycházejí z historie. Jde o styl, který na sebe nepotřebuje upozorňovat extravagancí, přesto díky preciznosti a absolutní kvalitě budí pozornost.
Len v kombinaci s bavlnou jsou skvělé materiály do teplého počasí, safari jacket, který Ferdinand oblékl, je z hutnějšího materiálu, kdyby se ochladilo.
V našem outfitu má Ferdinand na sobě lehkou lněnou košili v popelínové vazbě Charles Tyrwhitt Pure Linen Shirt, plisované lněné kalhoty Brooksfield Pleated Linen Trousers, cargo bundu Barbour Corbridge Utility Jacket, kožený pásek Berwick, minimalistický klobouk z raffia slámy Stetson Traveller Raffia a prostornou tašku od dánské značky Mismo.
Ferdinande, my s našimi hosty obvykle začínáme 10 rychlými otázkami, které se týkají módy. První otázkou je, jestli se vám líbí, jak se Češi oblékají?
Mám-li srovnat se zahraničím, tak je to trochu nuda.
V čem konkrétně?
Už delší dobu si všímám, že je tu hodně takové outdoorové módy. Na ulicích potkáte spoustu lidí, kteří vypadají, že jdou do hor. Jenomže každá událost si žádá svůj outfit. I když já taky nejsem zrovna zářným příkladem, protože až do dnešního dne, než jste mě oblékli, jsem na sebe vždycky navlékl jenom to, v čem je mi pohodlně a příjemno.
Jako architekt, který tady má nějaké jméno, občas hřeším na to, že si můžu obléknout, co chci. A občas to pro mě byl i takový symbol. Vy přijdete na ty zahrady, kde jsou všichni ti kravaťáci a teď vám jich je líto, jak tam jsou v těch motýlkách a kravatách… a vy jste v tričku.
Vlastně jsem rád, že jsem si vybral práci, kde můžu být oblečen jakkoliv, ale na druhou stranu – je mi teď 45 a cítím, že je čas na nějaký restart, i co se týká módy. Teď zvažuju, kam by to mělo jít, a hodně mě baví, když se někdo umí hezky obléct. Třeba teď jsem byl u klientů, kde byli dva pánové, partneři, a byli strašně pěkně oblečení. V takovém mysliveckém, ale bylo to šik, nebyli to myslivci, ale evidentně mají svoji velkou zahradu rádi, chovají zvířata… a mě to hrozně dostalo. Věděl jsem, že je pro ně naše návštěva důležitá, že se na to připravili, a to oblečení jsem vnímal jako takový respekt k naší návštěvě. To by se mi líbilo, kdyby Češi obecně oblečením vyjadřovali respekt k situaci.
Na druhou stranu nemyslím, že by to tady byl nějaký průšvih, že by tu chodili všichni stejně oblečení. Hodně mě baví, když vidím na ulicích někoho, kdo je oblečený jako individualista, kdo si na tom dal opravdu záležet. Hodně se dneska mluví o umění ve veřejném prostoru, což je moje velké téma, a to umění ve veřejném prostoru vlastně jsme i my. My jsme chodící, živoucí umění v tom veřejném prostoru, takže… můžeme si horem dolem povídat o tom, kde má být která socha, ale vlastně každý z nás, jak se ráno oblékne, vytváří tu náladu a umění ve veřejném prostoru. A toho by v českých ulicích určitě mohlo být víc.
Ferdinand má na sobě lehkou lněnou košili v popelínové vazbě Charles Tyrwhitt Pure Linen Shirt, plisované lněné kalhoty Brooksfield Pleated Linen Trousers, cargo bundu Barbour Corbridge Utility Jacket, kožený pásek Berwick, minimalistický klobouk z raffia slámy Stetson Traveller Raffia.
Krásná odpověď! Jaký máte nejpodivnější kousek v šatníku?
Okamžitě mě napadly takové hodně pestrobarevné košile, které jsem si kdysi koupil v Londýně. Trošičku jsme tam pařili, byla to taková londýnská pánská jízda. A mně tehdy připadaly naprosto úžasné a dokonalé, takže jsem si koupil hned dvě. Byly dost drahé. Jenomže od té doby jsem si je nikdy nevzal na sebe. Takže na ně jenom koukám v tom šatníku a vždycky si vzpomenu na ten večírek. Pravda, od té doby nenakupuji podnapilý oblečení.
Ferdinand má na sobě lehkou lněnou košili v popelínové vazbě Charles Tyrwhitt Pure Linen Shirt, plisované lněné kalhoty Brooksfield Pleated Linen Trousers, cargo bundu Barbour Corbridge Utility Jacket, kožený pásek Berwick, minimalistický klobouk z raffia slámy Stetson Traveller Raffia. Na nohy obul zrnitě texturované kožené mokasíny Berwick Truman v čokoládové barvě.
Vy jste říkal, že je pro vás důležité se v oblečení cítit dobře, pohodlně, tak co nejraději nosíte?
Typicky tričko, mám svoji oblíbenou značku, japonskou, kterou mám prostě rád, protože ta trička jsou z materiálu, do kterého je radost se obléknout. Nakupuju je rovnou z Japonska. Mají lehoučký límec – já nemám rád takové ty tlusté límce, ty mě na tričku nebaví. A mám rád pohodlné džíny, které jsou z trošku lehčího materiálu. Ten mi dobře funguje, protože mám poměrně akční činnost přes den, zdaleka nesedím jenom na jednom místě, spíš se hodně pohybuju po zahradách a pobíhám mezi architekty. Mám ale problém sehnat dobré džíny, protože jak hodně jezdím na kole, tak mám silná stehna. A hrozně se mi líbí, když chodí muž v hezkých kalhotách, má tam ty puky, to obdivuju. Já jsem na sobě snad nikdy takové kalhoty neměl…
Dneska je máte.
Jojo, ty jsem si od vás pořídil. A je to moc příjemné. Ale i ta údržba bude zajímavá. To je vždycky ta druhá stránka věci. Taky jsem se v poslední době zasekl na kvalitních bílých teniskách, to je taková svěží věc. Na druhou stranu – už je to dneska trochu klišé, ale i když jdu na nějakou formálnější schůzku, tak se za to úplně nestydím.
A mám skvělý kousek kabátu, parku. Tu jsem si pořídil neuvěřitelnou náhodou kdysi na nějakém e-shopu. Myslel jsem si, že mi přijde něco jiného, a přišla tahle khaki věc. Kdysi mi nějaká holka řekla, že mi jde dobře k očím, tak si to pamatuju a tuhle barvu si držím. A ta parka, to je fakt kus oblečení, který se mnou projel několikrát celý svět. Všude ho vozím s sebou. Když je zima, tak se do ní zabalíte skoro jako do spacáku.
A ještě si potrpím na relativně pohodlné spodní prádlo. A dobré ponožky jsou podle mě velmi podceňované, ačkoliv… taky se vám pořád ztrácí? Můj syn František kdysi říkal – hele tati, tak pojďme kupovat jenom černý ponožky, jednu velikost. Všichni máme stejnou nohu a je to vlastně úplně v pohodě.
Ferdinand má na sobě lehkou lněnou košili v popelínové vazbě Charles Tyrwhitt Pure Linen Shirt, plisované lněné kalhoty Brooksfield Pleated Linen Trousers, cargo bundu Barbour Corbridge Utility Jacket, kožený pásek Berwick, minimalistický klobouk z raffia slámy Stetson Traveller Raffia. Na nohy obul zrnitě texturované kožené mokasíny Berwick Truman v čokoládové barvě. Přes rameno má elegantní a prostornou tašku od dánské značky Mismo.
Když ty ponožky by měly ladit ke kalhotám a měly by být o dva odstíny tmavší…
To mi to nezjednodušujete! Dneska tady vím, že se v klobouku v místnosti nemá být, takže normálně v interiéru nosit klobouk nebudu, ale s tímhle kloboukem od vás jsme si na sebe tak zvykli, že já ho mám dvě nebo tři hodiny na sobě a vůbec se mi ho nechce sundávat. Fakt je mi v něm strašně dobře, úplně jsem se do něj zamiloval. Když jsem přišel k vám do Gentleman Store, tak jsem ho uviděl a úplně na mě volal.
Ferdinand má na sobě lehkou lněnou košili v popelínové vazbě Charles Tyrwhitt Pure Linen Shirt, plisované lněné kalhoty Brooksfield Pleated Linen Trousers, cargo bundu Barbour Corbridge Utility Jacket, kožený pásek Berwick, minimalistický klobouk z raffia slámy Stetson Traveller Raffia. Na nohy obul zrnitě texturované kožené mokasíny Berwick Truman v čokoládové barvě. V ruce drží elegantní a prostornou tašku od dánské značky Mismo.
A taky jste hned poznal značku, věděl jste, že to je Stetson…
Protože ji znám. Prodávají ji i v tom místě, kam si chodím pro trička.
Kde a co vás inspiruje?
Baví mě, když je dobrý film, kde mám třeba oblíbeného herce – to si pak vychytávám, jak je oblečený, je to něco, co mě fakt zajímá. Dlouhou dobu mě zastavovali lidi na ulici a říkali mi, že jsem Bruce Willis. Opravdu tomu věřili.
Ale ta podoba je veliká…
Děkuju. Já ho mám moc rád a právě u něj jsem si vychytával, jak se oblíká. Říkal jsem si, že když jsme si teda tak podobní, tak se budu inspirovat tím, co nosí on, ale úplně mi to nesedlo. Bylo tam hodně lesklých materiálů, podivně hodně kůže, což já úplně nenosím, a přišlo mi to na můj vkus trošku diskotékové. Líbí se mi třeba, jak se obléká David Beckham… ale pravda je taková, že já jsem byl dneska fakt u vytržení ve vašem storu, že něco takového je možné. Tam jsou věci, o kterých jsem si myslel, že za nimi člověk musí jezdit do Londýna. Takže klobouk dolů, že tohle děláte, protože podle mě zrovna pánská móda u nás tady v Praze brutálně chybí. Těším se na to, že za vámi třeba jednou přijdu s fotkou, jako když jde člověk k holiči, jaký kus oblečení vlastně sháním, a vy mi třeba dáte vědět, až ho budete mít.
Ferdinand má na sobě lehkou lněnou košili v popelínové vazbě Charles Tyrwhitt Pure Linen Shirt, plisované lněné kalhoty Brooksfield Pleated Linen Trousers a minimalistický klobouk z raffia slámy Stetson Traveller Raffia.
Kolik tak měsíčně utratíte za módu a za oblékání?
Já už mám těch triček vlastně tolik, že další už nepotřebuju. Byla teda doba, a skoro si myslím, že to byla nějaká moje obsese, kdy jsem ulítával na tom, že jsem si kupoval pořád další a další trička. A to nebyla jenom černobílá a šedá, ale bavila mě i trička s obrázky… a protože bydlím v Dobřichovicích, což je půl hodiny z Prahy, tak když jsem třeba měl večer nějaké jednání, potřeboval být oblečený jinak než v poledne. Tak jsem si šel koupit tričko, kterých se mi hrozně nakupilo. Naštěstí mám doma čtyři puberťáky, dvě holky, dva kluky, kteří mi všichni teď ta moje trička kradou, takže já je furt vidím na nich.
Myslím, že mám měsíce, kdy neutratím možná vůbec nic. Poslední můj nákup byly ponožky, protože už jsem byl prostě naštvanej na to, že nemám pořádné ponožky. Občas jsem pozvaný někam na nějaký ples nebo jinou událost a najednou si musím koupit dobrou košili. Ale hodně utrácím za sportovní oblečení, protože jezdím dost na kole.
Ale jinak mám pocit, že mám momentálně oblečení tak na dva životy – vlastně i díky tomu, že jsem natáčel s Českou televizí pořád Ferdinandovy zahrady. Měl jsem tam tehdy sponzora, jednoho online prodejce, který už zkrachoval, který mi dovolil, abych si vybíral oblečení, které jsem chtěl. Takže z té doby mám spoustu bot a věcí, které vlastně ani nepotřebuju. Protože z oblečení někdy vyrostete. Najednou má člověk má jiný vkus a je docela zajímavé to vnímat. Když se mě lidi třeba ptají na trendy zahrad, což je každoroční novinářské oblíbené téma, tak jim vždycky říkám – tak se podívejte, jak rychle se to mění! A podobné je to s módou: jak je to možné, že minulý rok byly módní široké džíny nebo co, a teď to je jinak? Kde se to stane, že se změní móda? Je to hrozně zajímavé.
V těch zahradách já se snažím spíš hledat cestu, která jde někde mezi tím vším, které se nějaké trendy moc nedotýkají. Když vyberete to, co prostě funguje v tom daném místě, tak nemusíte přemýšlet nad tím, jestli to zrovna je, nebo není v módě. V zahradách je to úplně stejné. Takže já se snažím se spíš odstrčit od těch rádoby trendy věcí… teď jsou například trendy levandule. Ale proboha živýho, ty patří jenom někam. Rozhodně to není trend, který by byl následováníhodný, nedejbože nějaké japanizující asijské zahrady. To jsou záležitosti, které vás opravdu přestanou bavit dva měsíce poté, co si je založíte. Spíš se snažíme hledat takový ten prazáklad, takový ten selský rozum, možná to samé, co jste mi dneska popisoval vy v Gentleman Store… prostě něco, co funguje tak dobře, až je to vlastně krásné.
My se vždycky snažíme odhalit nějakou unikátní cestu člověka k jeho stylu a oblékání. Co pro vás, Ferdinande, oblečení a móda znamenají? Co vám to přináší a jak nad tímhle tématem smýšlíte?
Řekl bych, že jsou dvě kategorie lidí: jedné na tom vůbec nezáleží a je důležité to správně pochopit a přečíst, protože jinak byste se mohli náhodou dostat na nějakou špatnou cestu. Například můj syn František, ten si na sebe vezme úplně všechno, co mu dáte, a vůbec o tom nepřemýšlí. Přitom má hlubokou osobnost, velmi pestrou, velmi barevnou. Ale kdybyste hledali nějakou souvislost v jeho životním nastavení s oblečením, nenajdete ji.
A pak jsou lidi, kteří si na tom dávají záležet a je to pro ně důležité. Ti tím oblečením rozhodně vyjadřují svůj vztah k životu a hodnoty, které zastávají v té chvíli. A to může být respekt k okolí, nadřazenost, nebo i to, že se cítí down. Určitě na oblečení vidíte, kolik jsou za něj lidé ochotni utratit, vidíte jejich vztah k investování peněz, což může být na obě dvě strany strašně zajímavé. Já jsem v poslední době nesmírně inspirovaný lidmi, kteří umí šetřit, i když třeba mají dlouhatánské peníze, se kterýma by mohli leccos. A přichází za mnou s tím, že si staví menší baráky, protože jim stačí míň, že vlastně nepotřebují to všechno, co viděli za svůj život. To mě velmi inspiruje.
A pak je pro mě oblečení taky trošku hra a divadlo. Například s velkou chutí navštěvuju všechny možné české miliardáře v bekovce, tričku a teniskách a dávám jim tak trochu najevo, co cítím, a že si úplně nesednu na zadek z jejich peněz. Že tam chodím, protože něco umím, a že nechci hrát tu jejich hru. Je to pro mě symbolika.
Má to samozřejmě svoje hranice. To znamená, že když jdu na velké jednání, kde bude pět lidí v saku, tak tam nepůjdu v odrbaném tričku, to v žádném případě. Rozhodně mi není jedno, jak přijdu kam oblečený.
Ferdinand má na sobě lehkou lněnou košili v popelínové vazbě Charles Tyrwhitt Pure Linen Shirt, plisované lněné kalhoty Brooksfield Pleated Linen Trousers a minimalistický klobouk z raffia slámy Stetson Traveller Raffia.
Věříte na první dojem?
Rozhodně. Roli hraje oční kontakt, potřesení rukou je zásadní věc, kterou učím všechny své děti, stejně jako pozdravení. To, že člověk někam přijde vzpřímený, je řeč těla. To všechno je moc důležité. Já mám v práci spoustu jednání, takových one on one, kdy potřebuju zjistit, jaký ten člověk vlastně je. S klientem, který si přijde pro zahradu, mám ve finále jen pár hodin na to, abych pochopil, co ve skutečnosti chce. Takže bych řekl, že jsem docela trénovaný v tom, abych ten první dojem vytěžil na maximum.
Ferdinand má na sobě lehkou lněnou košili v popelínové vazbě Charles Tyrwhitt Pure Linen Shirt, plisované lněné kalhoty Brooksfield Pleated Linen Trousers, kožený pásek Berwick a minimalistický klobouk z raffia slámy Stetson Traveller Raffia. Na nohy obul zrnitě texturované kožené mokasíny Berwick Truman v čokoládové barvě.
Mě by zajímalo, jestli vám nějakým způsobem někdy pomohlo oblečení, anebo jestli vás naopak někdy zradilo?
Já o něm docela rád mluvím na svých přednáškách, kdy ukazuju to svoje tričko a říkám, podívejte se, v jak krásné době dneska žijeme, že si můžeme dovolit být oblečení úplně pohodlně. Vedle toho rád ukazuju ty francouzské zahrady, kde byly ženy sešněrované v korzetech tak, že skoro nedýchaly. Je to pro mě symbolika toho, co vlastně žijeme a že je to prostě krásné. A to se můžeme bavit o gastru nebo o oblečení nebo o architektuře. Mně oblečení pomáhá, protože na něm rád ukazuju – nenechte se svázat do toho, že by zahrada měla být nějaká, protože jste to viděli v časopisech, ale vlastně se vám v ní nebude dobře žít. Právě jako by se dámy ráno sešněrovaly do těch korzetů a pak celý den skoro nedýchaly. Ta zahrada musí být uvolněná a příjemná jako to tričko.
O architektech se říká, že chodí hodně v černé barvě, zejména na škole. Je to tak i u zahradních architektů?
Je to tak. Taky all black. Dneska tak nevypadám, ale já jsem si samozřejmě na tu černou zvykl. Já chodím v černém tričku asi nejvíc. To máte tak zaryté, že to k té architektuře patří, Máte pár vzorů, které následujete. A oni chodí v těch černých rolácích a v těch černých tričkách. Kdybyste se prošli naším ateliérem, kde pracuje 30 krásných mladých holek, které by mohly být oblečené jakkoliv, tak jsem přesvědčený o tom, že každý den jich 80 % bude v černé.
Ferdinand má na sobě lehkou lněnou košili v popelínové vazbě Charles Tyrwhitt Pure Linen Shirt, plisované lněné kalhoty Brooksfield Pleated Linen Trousers, kožený pásek Berwick a minimalistický klobouk z raffia slámy Stetson Traveller Raffia. Na nohy obul zrnitě texturované kožené mokasíny Berwick Truman v čokoládové barvě.
Vy jste původně měl být zubařem, pak jste se ale přihlásil na obor krajinné inženýrství a aplikovaná ekologie. Proč jste se stal zahradním architektem, a ne zubařem?
Já jsem to měl vlastně předurčené. Babička měla ordinaci, se kterou končila, měl jsem ji převzít. Měl jsem to prostě krásně narýsované, všichni věděli, že budu zubařem. Tak já jsem souhlasil, všichni měli radost, já jsem složil zkoušky na medicínu a měl jsem nastoupit. A v tu chvíli jsem si řekl – tohle já vůbec nechci dělat! Uvědomil jsem si, že, proboha živýho, nechci stát v ordinaci a koukat lidem celý den do pusy! Každému, kdo nás sleduje nebo poslouchá, hrozně přeju tu odvahu si uvědomit, že nikdy není pozdě. Je hrozně důležité, co si vyberete za práci.
Na moje kurzy a přednášky chodí řada dam, kterým je po čtyřicítce a které byly celý život někde v kancelářích. Najednou jim dojde, že chtějí být zahradnice, že to vůbec není o nějakém společenském statusu, o kterém si tenkrát myslely, že ho mají mít. A najednou říkají – Ferdinande, my chceme začít dělat zahrady, jak byste nám doporučili, že máme začít? A já řeknu – kupte si kolečko, hrábě, rukavice a vylepte si kolem baráku letáčky, že se lidem postaráte o zahrady. Lidi to neumí, takže pokud máte v sobě vášeň a fakt se vám do toho chce, tak garantuju, že za rok nebudete vědět, kam dřív skočit. A ony pak přijdou za dva roky a jsou totálně šťastné, říkají, že jim zmizely všechny zdravotní problémy, které měly, že se zbavily toho stresu. Najednou jsou na zahradách, jsou úplně happy, jsou uvolněné. Takže fakt nikdy není pozdě.
Já třeba nevylučuju, že se za tři roky stanu učitelem, nebo budu psychologem… nebo něco jiného, co mi bude v té chvíli dávat, nebo budu přímo zahradníkem. Na jihu Čech máme takovou usedlost, takovou naši hájenku, kde jsem normálně začal rýt, sázet a zpívat si při tom. Dovedu si představit, že za pár let budu zemědělcem úplně a jen občas někomu poradím se zahradou. A budu šťastný. Každému strašně přeju tu odvahu dělat to, co chce. Je to možná to nejtěžší.
Ferdinand má na sobě lehkou lněnou košili v popelínové vazbě Charles Tyrwhitt Pure Linen Shirt, lehce voskovanou bundu se dvěma páry kapes forét Hike Field Jacket, plisované lněné kalhoty Brooksfield Pleated Linen Trousers, kožený pásek Berwick a minimalistický klobouk z raffia slámy Stetson Traveller Raffia.
Vy jste před chvílí, jen tak mimoděk, řekl, že byste mohl být třeba učitel nebo psycholog. Vy máte kurzy, takže vlastně jistým způsobem učíte. A pak taky říkáte, že musíte být i trošku psycholog, když se snažíte přijít na to, jak má zahrada těch daných klientů vypadat…
Mě tyhle věci zajímají. Já přednáším i na středních a základních školách a přijde mi to důležité. Protože ne každý má to štěstí, že má vedle sebe strejdu, tetu, babičku, dědečka, tátu, kteří ho třeba v určité životní fázi někam nasměrují. A já vím, že se mi pár lidí už podařilo nasměrovat k tomu, že začali dělat věci, které je baví. Myslím, že to je způsob, jakým já můžu udělat dobře planetě, protože když jsou lidi spokojení, tak dělají dobře i planetě a lidem kolem sebe. Takže já o tom vyprávím a doufám, že se mi někoho podaří konvertovat. Že si třeba uvědomí, že život není tak nebezpečné a nepříjemné místo. Já mám velký respekt k učitelům. A psychologie? To je klíč k lecčemus.
Vy jste říkal, že někdy je těžké najít dohodu mezi partnery, kteří si přejí každý jinou zahradu. Jak probíhá plánování zahrady ve chvíli, kdy se partneři neshodnou?
V takovém případě jako první potřebujete ten pár harmonizovat. Ta zahrada není téměř nikdy jenom pro jedince, je pro rodinu, nebo minimálně pro pár, který tam bude žít. A vy musíte umět číst mezi řádky, protože to, co říkají, většinou, není vůbec podstatné. Podstatné je, co je za tím, řeč těla, když manželka najednou řekne – já bych si tady přála skleník, ale to asi… – a teď kouká na manžela a vy cítíte, že tam je něco nedořečeného a že třeba chcete pomoct té manželce, protože skleník je skvělý nápad. A manžel se začne ošívat, vypadá to, že jí ho vlastně nechce úplně dopřát. A vy říkáte – víte co, vy si přejete saunu, manželka si přeje skleník, to bude skvělý, oba dva se tam budete těšit. Už se mi podařilo pár takových skleníčků prosadit…
Ferdinand má na sobě lehkou lněnou košili v popelínové vazbě Charles Tyrwhitt Pure Linen Shirt, lehce voskovanou bundu se dvěma páry kapes forét Hike Field Jacket, plisované lněné kalhoty Brooksfield Pleated Linen Trousers, kožený pásek Berwick a minimalistický klobouk z raffia slámy Stetson Traveller Raffia.
Takže chcete, aby zahrada byla místem, kde se ti lidé potkají?
Přesně. Stejně jako veřejný prostor, i zahrady jsou místem setkávání. A proto si do té zahrady můžete dovolit dát třeba daleko větší stůl, než by se vám kdy vešel do vašeho domu. Důležité je vnímat, co těm lidem udělá dobře, co ve skutečnosti chtějí. Ale taky mi tam přišli lidé, kteří byli ruku v ruce miláčku sem, miláčku tam, ale odcházeli každý zvlášť. To se fakt může stát. Řada párů se naučí spolu diskutovat o bezpohlavních tématech, kde se nemůže nic stát, ale tady je najednou potřeba udělat nějaké rozhodnutí, musí se spolu na něčem dohodnout a najednou se otevře takové to – já jsem ti to říkal… v takovém případě do toho já obvykle vstoupím a řeknu – pardon, to tady nevyřešíme. To máte za domácí úkol. Těším se, s čím přijdete.
V podcastu Life jste říkal, že dáváte celé rodině dotazníky…
Jo, i dětem. Děti jsou úplně nejlepší, protože vám to všechno řeknou upřímně. A často přitom rodiče říkají, že děti zahrada vůbec nezajímá. Já hrozně rád dělám třeba domečky pro děti, takové jako nezateplené, někde jenom schované, kam si zalezou před rodiči, kde jsou sami. Kluci si často rádi někde zacvičí, holky si rádi udělají někde hvězdu nebo se jenom plácnou na trávník… jakmile jsou v procesu plánování zahrady i děti, má to úplně jinou energii.
Vy se stáváte vlastně takovým pozorovatelem rodiny. Není to vyčerpávající?
Někdy jo. Klienti na mě čekají třeba půl roku nebo několik měsíců, než za nimi přijedu. A těžko se hledá jiný termín. I když třeba máte blbý den a strašně byste se chtěl někam schovat – třeba jen do kanclu projektovat ty zahrady – musíte se zvednout a jet za někým, kdo na vás čeká půl roku. A kdo se těší. Má velké očekávání. V tu chvíli se musíte umět srovnat, musíte si uvědomit tu zodpovědnost, protože tam přicházíte za člověkem, který si fakt zaslouží, abyste se o něj postaral. Vždycky soucítím s rockovýma hvězdama, jak když vyjdou na podium, musí ze sebe dostat všechno. I já musím být stoprocentně koncentrovaný. Kolikrát když přijdu po dvou, třech takovýhle schůzkách, které mám za sebou, domů, tak jdu jen do lesa se psem a nechci se s nikým bavit. (...)
Ferdinand má na sobě lehkou lněnou košili v popelínové vazbě Charles Tyrwhitt Pure Linen Shirt, lehce voskovanou bundu se dvěma páry kapes forét Hike Field Jacket, plisované lněné kalhoty Brooksfield Pleated Linen Trousers, kožený pásek Berwick a minimalistický klobouk z raffia slámy Stetson Traveller Raffia.
Jaké zahrady inspirují vás osobně?
Mě inspiruje divoká příroda. Já už jsem viděl v životě tolik zahrad! Já když jsem se do toho oboru zamiloval, tak jsem každý rok jezdil na Chelsea Flower Show do Londýna, kde jsem si prohlížel spoustu těch ukázkových zahrad. Pak jsem jel ještě na další týden do anglické krajiny, kde jsem šmejdil po zahradách. Jak jezdím stále na kole, tak všem koukám přes plot do jejich zahrad, sleduju, jak to mají tady, jak na Kostarice, jak v Kanadě… ale nejvíc mě baví příroda. Jdete lesem, kde se probouzí ty světle zelené travičky, problikává slunce, listí, které tam spadalo na podzim, už se skoro zetlelo a už se jím prodírají květiny a vy na to koukáte a říkáte si – to je úplně dokonalé! Tady nechybí absolutně vůbec nic. A kladete si otázku – co vlastně je ta dokonalost? Já ji chci lidem zprostředkovat, ale co to je? Je to světlo? Jsou to stromy? Je to ta přirozenost? Příroda mě prostě totálně inspiruje a snažím se ten pocit dostat i do těch zahrad. Mimochodem, strašně důležité jsou i prožitky sluchové, pachové. S tím ale naše konzumní společnost neumí pracovat, protože se to nedá vyfotit, nedá se to dát na billboard a sociální sítě neumějí přenášet vůně. I když myslím, že je to otázka jen pár let. Nebo třeba ticho, to je luxusní komodita. A je jí kolem nás hrozně málo. A zahrada je prostor, který je ochoten vám to ticho nabídnout. Navíc má silně antidepresivní aspekt. Vy se každý den koukáte na to, jak to všechno začíná a končí. Vidíte tu pospolitost mezi těma žížalkama, ptákama, ježkama, hmyzem, všechno v přímém přenosu a vy jste součástí.
A už víte, co to je ta dokonalost?
Já myslím, že ji budu hledat celý život.
Pozn. red.: psaná verze rozhovoru byla krácena. Celý rozhovor si můžete poslechnout na našem YouTube kanále v hlavičce článku.
Líbil se vám článek? Sdílejte!
Petra Martínková & Filip Proučil
Autor článku
Zajímá vás víc? Chcete se na něco zeptat?
-
KNezlobte se ale tohle je průser… Ferdinanda beru jako člověka se svým stylem oblékaní, který mi sice není vyloženě blízký, ale k němu sedí. To do čeho jste ho oblékli tak tím jste mu přidali 15 let a z fresh člověka plného energie čpí najednou nuda a chybí už jen houpací křeslo a papuče. Úplně zbytečné… prodávejte dál ty hezké věci, já si je rád budu dále kupovat, ale necpěte se do stylistování, to je zcela mimo mísu. Ten Janek vedle to samé. Mu dáte bundu a batoh a považujete to za proměnu? No to je proměna, má navíc bundu a batoh proboha. Sorry musel jsem. PS: ale na druhou stranu pořád nádhera oba dva proti individuím na PragueFashionWeek co jsem měl možnost potkat. S pozdravem KP
-
Dobrý den, pane Plzáku, děkujeme za Vaši zprávu. Zpětné vazby si vážíme a jsme za ni vždy rádi. S kolegy jsme kriticky zpětně hodnotili styling pro Ferdinanda a přijde nám v pořádku. Ferdinand si věci ze stylingu (focení) ponechal a líbily se mu natolik, že je zařadil do svého šatníku a nosí je. Tudíž máme zpětnou vazbu i od samotného hosta. Co se Janka Rubeše týče, je pravda, že úvodní fotka u proměny nebyla dobře zvolená a styling tolik nevyzněl. Janek oproti vlastnímu outfitu měl pouze své tričko, jinak měl kompletně jiný outfit, takže není pravda, že má pouze od nás dva kousky, nehledě na to, že měl outfity dva. Oba jsou k vidění v těle rozhovoru. Zároveň i v textu je napsáno, proč jsme sáhli po takovém stylingu, který vycházel z přání hosta. Ostatně, u všech hostů styling děláme s ohledem na jejich preference, životní styl a osobní vkus a přání. Zároveň se zcela snažíme respektovat a dopodtrhnout jejich osobnost. Mějte se fajn, Petra a Filip