Na návštěvě u Tomáše Třeštíka, fotografa, který je duší sběratel
17.3. 2023, Filip Proučil
V našem novém článku jsme se tentokrát vydali prozkoumat, jak žije jeden z nejpopulárnějších českých fotografů, náš kamarád Tomáš Třeštík. Sešli jsme se v jeho bytě na Letné. Kromě jeho všudypřítomných sbírek nás totiž také zajímalo to pověstné místo, kde fotí své slavné Balkónovky.
S Tomášem nás spojuje, kromě lásky k heritage módě, také pár společných pracovních projektů. V minulém roce nafotil náš podzimní editoriál, který byl svým rozsahem zatím tím největším, který jsme realizovali.
Přijměte naše pozvání a nechte se vtáhnout do Tomášova vyprávění o jeho životě, hodnotách a umění.
Scházíme se u tebe na Letné, kde fotíš svoje slavné Balkónovky. Jak dlouho tu bydlíš a čím je Letná pro tebe tak speciální?
V tomhle baráku bydlím od svých čtyř let, konkrétně od roku osmdesát dva. A v tomhle bytě bydlím od svých osmnácti let. Je to náš původní rodinný byt, ale nějakou dobu jsem bydlel o patro výš v menším bytě.
Pamatuješ si, koho jsi na svém balkóně vyfotil jako prvního? Jak tě to vůbec napadlo?
Kdysi dávno nás na tom balkóně vyfotila máma, to jsme ještě tady bydleli společně. Tehdy jsme se ségrou šli na skautskou výpravu a já na sobě měl nějaký klobouk - to si dodnes pamatuju. Máma to tenkrát vyfotila vlastně úplně stejně, jako to teď fotím i já, ale to ještě nebyl ten první moment, kdy to celé vzniklo. Prvním člověkem, kterýho jsem tam vyfotil, byl vlastně Vojta Dyk. Byt procházel rekonstrukcí a já jsem sem chodil kontrolovat stavbu. Tehdy jsem stál na balkóně a telefonoval, protože to bylo jediný místo, kde byl klid. Vojta dole pod bytem chodil tam a zpět a taky telefonoval. Když jsme oba dotelefonovali, tak jsem na něj písknul a pozval ho nahoru. Když jsem ho vyfotil, došlo mi, že je to docela hezká fotka. Od té doby vždy, když sem někdo přišel, tak jsem ho tam vyfotil. Víš, vždycky jsem měl sklony k tomu dělat série z fotek. Taky tomu pomohlo to, že tenhle byt fungoval jako ateliér, tudíž tady byl vždycky průtok zajímavých lidí, takže mě to vlastně nestálo žádné velké úsilí.
Máš v bytě nějaké věci, artefakty, které pamatují tvoje dětství?
Mám, na okně můžeš vidět samolepku, kterou jsem tam nalepil v roce 1986 - je z výstavy aut. Taky tady mám zbytek své sbírky televizí, tzv. MiniTesly. Když jsem byl malej, tak jsme jednu takovou doma měli. Tehdy v ní běžel nějaký záběr, který se mi nelíbil, tak jsem ji rozbil skleněným těžítkem. Zhruba před deseti lety mi můj táta volal, že mu tuhle televizi, ale červenou, někdo přinesl do jeho starožitnictví. Od té doby jsem je začal sbírat a během jednoho roku jsem sesbíral všechny barevný varianty, pak se věnoval dalším starým přenosným televizím, v jeden moment jsem jich tady měl asi osmdesát pět.
Když se tak rozhlédnu kolem sebe, trochu mi to tu připomíná něco jako antikvariát s uměním. Jsi docela vyhlášený i pro své sběratelství. Máte to v rodině? A co sbíráš nejraději?
No, svůj byt vnímám jako takový projekt, baví mě právě ten průnik mezi různými světy. Když se třeba potká street art a tenisky - různé kolaborace mezi umělci. Vnímám ho jako jeden organismus, ve kterém je mi dobře. A ano, mám hodně sbírek, ale žádná není taková, jako když někdo něco sbírá opravdu pořádně. Není to sbírka v pravém slova smyslu, osobně mi v tom chybí pořádnej koncept, někdy i odbornost. Baví mě sbírat hodinky, časem bych chtěl mít troje, nebo čtvery opravdu top hodinky, takový, o kterých se píše v knížkách. Taky mě baví prolínání vysokého a nízkého. Prostě, když máš hodinky třeba za tři tisíce v kolaboraci s někým, kdo normálně dělá hodinky za statisíce, jako třeba Casio G-Shock X BAMFORD.. Zpátky k tvé otázce, nejvíc mě ale baví moje sbírka knih - fotografické monografie. Ty sbírám už přes dvacet let. Mám taky rád obrazy, který tady mám - jsou totiž od lidí, který osobně znám. A stejně tak si vážím i sbírky fotek, kterou mám na Vyžlovce. V rodině sběratelství rozhodně máme, táta je duší sběratel a od něj jsem to asi chytil!
Kolik si myslíš, že máš investovaných peněz do bot a hodinek?
Já to ani nevím, mně vlastně o to ani nejde. Neberu to totiž primárně jako investici, jsem spíš impulzivním sběratelem, který chce mít věci, které se mu líbí. Ale řekněme, že podle mého odhadu to bude tolik, aby mi to zaplatilo jedno nebo dvě celkem pěkný a dost rychlý auta.
Který ze tvých obrazů má pro tebe největší sentimentální hodnotu?
To se asi nedá úplně říct. Je to stejný, jako kdybys po mně chtěl, abych ti řekl, který dítě mám raději. Ke každému z obrazů mám svůj specifický vztah. Každej obraz pro mě znamená něco jiného. Obrazy jsou pro mě jako slova a mě z nich baví skládat věty a z vět potom povídky. Prostě, nemám tady jediný obraz, který bych fakticky neměl rád.
A jaká byla tvoje první umělecká publikace? Máš ji stále ve své knihovně?
Vysloveně první si nepamatuju - zajímám se o ně už od gymplu, tedy od dob, kdy ještě nebyl internet a ty sis nemohl nic vygooglit. Na první zlomovou knihu si ale pamatuju dodnes - je to knížka od Bohdana Holomíčka, kterou vydalo vydavatelství TORST v roce 1995. Stejně zásadní pro mě byla i knížka Petera Lindbergha - Smoking Woman. A třeba knížku od Geryho Winogranda - Figments From The Real World - jsem si půjčoval v knihovně tak dlouho, že mi ji potom už nechtěli půjčovat, tak jsem si ji na černobílé kopírce okopíroval a svázal.
Společně nás spojuje i láska k britské módě, máš rád Barbour a možná o kapku víc Barbour International. Ukážeš mi svoje oblíbené kousky?
Baví mě heritage fashion, časem ověřený věci. Taky je mám spojený se Stevem McQueenem a k němu mám blízko. Přesto, že mě baví třeba i street fashion, tak pozoruju, že jsem v ní docela tradiční a zaseklej. Jsem imunní vůči trendům a zase mě baví různý průniky a kolaborace. Mám rád i jetý věci, mají za sebou totiž vždycky nějaký příběh. Třeba aktuálně mě baví boty: Nike GPS od Toma Sachse - je to takovej anti hype. Přesto, že jsou zajímavý a žádaný, jsou sehnatelný a v Německu si je můžeš koupit třeba u Deichmanna. Navíc jsou určený na nošení, ne do poličky. Patina jim bude slušet.
Na tobě je docela zajímavé to, že kombinuješ countryside módu, jako je právě Barbour a street módu. Řekni mi, co tě na tom baví a jak bys tedy definoval svůj styl?
Asi o tom jako o stylu nepřemýšlím, vzniká to nějak organicky. Nesleduju vysokou módu, jako je třeba Louis Vuitton, protože ta mi nedává smysl. Naopak mě baví ověřenost, tradice, příběhy značek a průniky různých kultur, subkultur. Oblékám se impulzivně tak, jak to aktuálně cítím. Baví mě to sledovat, ale zas tolik módu neprožívám, jak by se mohlo na první pohled zdát.
V jednom rozhovoru jsem slyšel, že rád píšeš. To je vidět i na tvých sociálních sítích a koneckonců jsi vydal i vlastní knížku. Co je tvému způsobu vyjadřování blíž? Fotka, nebo psaní?
Budu se opět opakovat, ale je to zase nějakej průnik. Takže vlastně oboje, baví mě pozorovat svět a vyprávět o něm. Někdy je k tomu lepší fotka a někdy zase text. Propojení textu a obrazu mi dává smysl. Jsou fotky, u kterých text není potřeba, ale taky jsou fotky, který text může posunout dál. Plno lidí se mě taky ptá, proč v mé knížce nejsou právě fotky… Tak jim odpovídám, že tam nejsou, protože jsem se chtěl zkusit vyjádřit bez nich. Aktuálně plánuju novou knížku, kde fotky už budou.
Další věc, které si nelze nevšimnout, je i to, že máš fungující a vřelé vztahy s rodiči. Jakou roli ve tvém životě sehrává rodina, rodinné zázemí?
Naprosto zásadní a určující! Vyrůstal jsem v rodině, kde všichni něco tvořili. Bylo to inspirativní a bez tohoto prostředí bych nebyl to, co jsem. Ale to je jasný, protože, kdybych se narodil do jiný rodiny, byl bych přece někdo jiný - to dá rozum. No a naše dobrý vztahy? To je to nejcennější, co mám!
Díky moc za tvůj čas a budeme se těšit na příště! Jo a nezapomeň na svou objednávku, vosk na vlasy už máš nachystaný u nás na prodejně. :)
Jasně! Díky! Stavím se!
Líbil se vám článek? Sdílejte!
Filip Proučil
Autor článku