Gentlemanský duel: Podrážet či nepodrážet

Máme se tu i po těch letech celkem rádi. I tak ale existují věci, o kterých bychom se zvládli přít celé hodiny. Samozřejmě věcně a vší slušnosti, jinak bychom to asi ani neuměli. Podrážení bot je jedním z takových témat. Tak co s tím, podrážet nebo nepodrážet? To je téma dalšího Gentlemanského duelu.

Dan - Nepodrážeč

Pro mě je tohle jedna z věcí, o které jsem nikdy nepochyboval. Své v tom asi sehrála Pavlova výchova. Žádné z rámových bot, které vlastním, jsem si proto podrazit nenechal. Aby nedošlo k mýlce, i já vlastním jedny rámovky, které gumovou podrážku mají, a to zimní kotníkové boots. To je ale podle mě trochu jiný případ, výrobce to tak totiž zamýšlel a bota je s tímto úmyslem konstruovaná.

Boty s koženou podrážkou bych si nepodrazil z jednoduchého důvodu - skutečně totiž věřím tomu, co jejich výrobci říkají. Tedy že podražení změní vyvážení boty, která na to není stavěná. Naprosto uznávám jejich postoj nepřijímat následně podražené boty na rekonstrukci. A to by mi třeba vážně vadilo - možnost opakované kompletní rekonstrukce poté, co podrážku prochodím, považuji za jednu z největších výhod rámových bot vůbec.

S tím souvisí i to, že pro mě kožená podrážka jednoduše nepředstavuje nějaké nepohodlí, jako pro některé. Ano, v zimě se na dlažbě o něco víc smeká, ale tehdy stejně rámové boty nosím ven tak málo, že to nehraje velkou roli. Po celý zbytek roku se mi na kožené podrážce chodí hezky a nevím, proč bych se o ten pocit měl připravovat. Jen na okraj dodávám, že se mi kožená podrážka více líbí i po stránce estetické. Představte si parádní tmavě hnědé oxfordky, na které někdo zespoda plácnul kus gumy. Vždyť to ani nevypadá pěkně!

Díky několika faktorům, z nichž za zásadní považuji svou muší váhu, to, že pravidelně střídám několik párů bot a to, že je povětšinou nosím na tvrdém povrchu (ani v práci nemáme koberec, který by třením s koženou podrážkou tuto nějak zásadně ničil), mi i nepodražené boty vydrží skutečně dlouho. A poslat je jednou za nějakých pět let na rekonstrukci, to mi za ten dobrý pocit asi vážně stojí.

Petr - Podrážeč

Kdykoliv jsem si koupil boty s koženou podrážkou, tak jsem hned druhý den zamířil k obuvníkovi, aby mi je podrazil. Botník v mém bytě totiž mnoho bot neobsahuje (tedy alespoň mých, partnerka jich má požehnaně) a proto se každému páru dostane opravdu hodně času na noze. Z toho důvodu mi podražení přijde jako praktická věc, která prodlouží životnost boty.

Osobně jsem nikdy nic jako rozhození vyvážení boty po podražení nepocítil. Pocit z chůze mi přišel v tomto ohledu stejný. Navíc bych řekl, že by případné nedokonalosti mohla "pohltit" korková výplň, která se přizpůsobí tvaru nohy a stylu chůze (toto je však jen můj čistě laický odhad). Možná jsem měl jen štěstí a podražení vždy bylo uděláno dobře. Přikláním se ale spíše k tomu, že rozdíl je opravdu neznatelný.

Co se týče pohodlí/nepohodlí kožené podešve, musím s Danem nesouhlasit. Tedy alespoň částečně. Pohodlí bot se opravdu s podražením nijak nemění, ale mé pocitové pohodlí ano. Jednoduše mi vadí pomyšlení na to, že chodím po tak náchylném materiálu, jako je kůže. A každý kamínek, který zaskřípe mezi podešví a dlažbou mi tento fakt rychle připomene. Pokud mám boty podražené, tak vím, že toto můžu pustit z hlavy.

Pokud se budeme bavit o estetice, tak ano, kožená podešev opravdu vypadá o poznání lépe. Ale pouze do doby než boty poprvé obujete a vyjdete s nimi ze dveří. Poté už je podrážka celá odřená a nevypadá nijak krásně. Navíc je tu argument, který si prostě nemohu odpustit: podrážka není vidět, protože na ní 90 % času nošení bot stojíme. Podvozky aut si také neleštíme. A z profilu podražení botu nijak esteticky nemění. Pokud na to neupozorníte, toho milimetru gumy (která je vetšinou v barvě hrany) si opravdu nikdo nevšimne.

Roman - Hlas rozumu

Podrážení bot má nepochybně svůj půvab. V zimě a během deštivých dnů máte o pár vrásek na čele míň, neboť boty během chůze lépe drží na zemi. Lidé s vyvinutým pudem sebezáchovy se zase mohou konejšit, že těm novým kráskám prodloužili život o pěkných pár týdnů. A estéty zase potěší, že nemusí po každé vycházce kontrolovat míru opotřebení kožené podrážky. Vše je naprostá pravda. Jenže...

Pak tu máme i zaryté nepodrážeče. Mezi ty patří Dan, výrobci rámových bot s koženou podrážkou, zakázkoví ševci, ševci, milovníci klasiky a zastánci názoru, že do finálních výrobků se nezasahuje. A úplně chápu proč. Luxusní požitek z chůze v obuvi s koženou podešví je prostě k nezaplacení. Parádně vypadají. Máte na noze kus poctivé ruční práce. Navíc je můžete několikrát rekonstruovat, čímž prodloužíte celkovou životnost o mnoho déle, než podlepením kouskem gumy. Ale...

Dost také záleží na konkrétním typu bot. A samozřejmě příležitosti. U společenských oxfordek, které si navíc vezmete jen párkrát za rok, nevidím v podrážení smysl. U robustních chelsea boots, které často nazujete i během deštivých dnů, bych to za smrtelný hřích nepovažoval. Jen vy víte, které boty nosíte nejčastěji a hlavně - kolik párů střídáte. 

Až se tedy příště odhodláte ke koupi nových kožených bot, které necháte ihned podrazit, koukněte, jestli třeba o ten regál níž nejsou nějaké podobně parádní. Jen třeba s gumovou podrážkou přímo z výroby. 

Ale co, vždyť je beztak skvělé, že máme stále z čeho vybírat.

Líbil se vám článek? Sdílejte!

Daniel Rufer

Autor článku

Dan toho hodně píše. V divokých začátcích fušoval i jinam, od toho tu teď už ale jsou povolanější. Jeho neupravené vlasy jsou vděčným terčem firemních anekdot.

Zajímá vás víc? Chcete se na něco zeptat?