Instagramer Matyáš Jurica: Kvalitní oblečení vnímám jako investici

V našem podcastu GS Talks jsme si povídali o pití, jeho rizicích i o tom, kde leží hranice, za kterou už končí vzdělávání a začíná propagace. Řešili jsme, jak přemýšlet o zdravotních dopadech alkoholu a jaká je odpovědnost influencera, který vytváří obsah o něčem, co podle jeho vlastních slov „zabíjí“.

Řeč ale přišla i na módu – Matyášovu další velkou vášeň. Mluvili jsme o Barbouru, britském přístupu k oblečení, o kvalitě a udržitelnosti. O tom, jak vybírat věci, které dávají smysl dlouhodobě, o tom, proč některé značky stále zůstávají doménou zahraničí nebo velkých měst nebo o tom, jestli lze do oblečení reálně investovat. 

O proměně

Matyáš k nám přišel ve svém stylu – v khaki voskované bundě s manšestrovým límcem a v ploché čepici, která celý outfit krásně dotvářela a jasně odkazovala na britský workwear. Pod bundou měl svetr s košilí a k tomu džíny. Funkční, přirozená kombinace, která mu rozhodně seděla.

Když jsme mu pak chystali náš outfit, drželi jsme se toho, co mu vyhovovalo, jen k funkčnosti a přirozenosti jsme přidali ještě trochu té britské elegance. Sáhli jsme po krásném kabátu od Walker Slater, svetr jsme vybrali od Barbour, košili jsme mu ponechali, ale outfit jsme doplnili chinos kalhotami od britského Charles Tyrwhitt a naším oblíbeným zapleteným páskem Barbour.

Snažili jsme se, aby všechno působilo přirozeně a zároveň o jeden elegantní level výš. Pořád jsme ale zůstali u krásně britského stylu, který má rád jak Matyáš, tak my.

Matyáši, ty jsi náš zákazník. Napsal jsi nám na Instagramu, my jsme tě shodou okolností sledovali, a tak jsme se dali do kontaktu a pozvali tě k nám do podcastu. Ty jsi fanda Barbouru, naší značky, a já se tě chci zeptat: kdy vlastně začala tvoje cesta k téhle značce a k oblékání obecně? Co za tím je?

Tak to je hodně dlouhý výlet do historie. Takhle, ten Barbour konkrétně… jak říkáš, jsem fanoušek, což dneska pomalu není, protože vnímám, že za poslední dva tři roky, se vzrůstem trendu old fashion a tak dál, se minimálně Barbour brutálně vyzdvihl i mezi obecnou populací, která do té doby o značce vůbec nevěděla, včetně mě.

Každopádně o nějaký smysl pro oblékání jsem se začal zajímat už na základce, kdy jsem byl okouzlený britským seriálem Pán času. David Tennant, Matt Smith… chodili v krásných oblecích, vždycky dobře vystylizovaní, takoví podivíni. A já jsem se do toho snažil nějak vejít. Na základce jsem teda už nosil saka, což mě naštěstí opustilo, protože mě rychle přestala bavit taková ta vyžehlená móda a začala mě bavit spíš rustikální… nebo jak to říct. Aby to oblečení fungovalo, než abych ho já udržoval čisté, dokonalé a takhle.

Pak to podle mě ještě posílil film…

Kingsman, myslíš?

Jo. Tam si myslím, že jsem tomu už úplně propadl, vyloženě tomu britskému střihu.

Čím ti imponuje zrovna Barbour? Co se ti na něm líbí?

Je to kombinace elegance a funkčnosti. Je to bunda, kterou si můžu vzít do lesa, můžu si ji vzít do města a ani v jednom to nebude vypadat nepřirozeně. A přece jenom historicky jsou to farmářské bundy, takže ta funkčnost…

Hodně jsem na to naskočil za poslední roky, protože jsem začal víc s turistikou. Najednou jsem nehledal oblečení, které si můžu vzít jen do města, ale které když budu potřebovat, tak si ho můžu vzít třeba i na hory. Takže typicky jsem přesedlal na džíny, u kterých mi nevadí, že si je zašpiním a tak dál.

Takže je to kombinace workwearu, něco co drží materiál, drží tvar a nepoškodí se tak snadno?

Jo. A tam si myslím, že Barbour je úplně skvělý. Už historicky se jim daří propojovat britský styl s americkým stylem, takže pro mě je to parádní prolnutí. Ten americký styl, western, kovbojové, tím já úplně žiju.

Mladej ve starým

Jak bys popsal svůj aktuální styl? Kdybys měl použít dvě až tři slova.

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel, ale určitě bych řekl, že je to zatím silně nevytříbené, protože jsem na začátku cesty a teprve zjišťuju co a jak. Ale asi… především workwear.

Ty jsi říkal, že jsi na začátku cesty, ale zašel jsi celkem daleko. Na Instagramu jsi přidával příspěvek, kde máš Barbour bundu, která je tuším staršího data, vlněná, není voskovaná. Líbí se ti i vintage kousky? Saháš i po nich?

Sahám, protože věřím tomu, že v dnešní době se tyhle kousky špatně shánějí. Narazil jsem na to už několikrát, třeba když jsem sháněl klasický těžký vlněný Aran svetr. Když se někde prodává, tak v Česku třeba na dvou třech e-shopech maximálně. A ty opravdu hezké, stoprocentně vlněné, jsou za cenu, na kterou já si prostě nesáhnu.

Vnímáš to i jako investici? Takové kousky s historií občas stojí hodně.

Záleží. Investice je pro mě něco, co časem stoupá na ceně. Nemyslím, že jsem si zatím něco takového koupil. Vím, že lidi takhle kupujou tenisky a pak je prodají za víc, ale já to beru spíš jako investici do toho, že když si koupím třeba Barbour bundu, věřím, že mi vydrží. Stejně mám teď džísku Lee, věřím, že mi vydrží aspoň deset, dvacet let, když se o ni budu dobře starat.

Takže udržitelnost je pro tebe důležitá v oblečení i v běžném životě?

Řekl bych, že jo, ale není to jen udržitelnost. Mě nebaví kupovat si věci, které budu muset rychle nahrazovat. Je pro mě stresující si představit, že si koupím košili, která se příští sezónu rozpadne a já budu shánět náhradu. A takhle to opakovat každej rok.

Když si odmyslím odpad, který to vytvoří, tak mi to v hlavě vytváří tlak, že furt musím přemýšlet nad tím, kde to koupit a tak dál. Takže mám klidnější mysl, když vím, že mám jeden kousek, který mi vydrží dlouho.

A mám to tak i u dalších věcí, třeba u destilátů. Zase bych to opřel o Kingsman… začal jsem vnímat, že kupuješ věci se záměrem. Nekupuješ je jen proto, že je nutně chceš, ale máš důvod, proč si je koupit. A takhle k tomu přistupuju.

Když si vybírám láhev alkoholu, tak si vyloženě vytipovávám parametry, které chci, aby splňovala, a až potom si ji koupím. Je to promyšlené. A stejně u oblečení: nekoupím první věc, co se mi líbí, ale hledám konkrétní kousek, který splňuje to, co chci.

Říkal jsi, že trend Barbouru sílí v posledních letech. Ty jsi z Ostravy, sílí to i tam? Vidíš tam lidi v Barbourkách?

Určitě tam nevidím Barbour. Velký problém, vzhledem k historii a tak dál, je, že některé značky se víc na východ prostě nedostávaly. Barbour bude jedna z nich.

Ale vidím podobné typy bund. Manšestrový límec, materiál, který má vypadat jako voskovaná bavlna, ale není to Barbour. A hlavně na starších ročnících, kteří to třeba mají dochované z předešlé doby. A často se setkávám s kritikou, že jsem mladej a neměl bych nosit staré věci, nebo věci, co vypadají staré.

I na sítích? Na Instagramu máš mimochodem asi třicet tisíc sledujících. Objevuje se to i tam?

Byl jsem mile překvapený, že to nebylo tak silné, jak jsem čekal. Když jsem vydával první video o Barbour bundě, byl jsem nervózní, protože jsem hodně odbočil od toho, co normálně tvořím. Čekal jsem komentáře typu „na co si to hraješ" a tak dál. To se vůbec nestalo, za což jsem rád. Nějaká kritika typu „to vypadá hrozně" tam byla, ale nad tím se člověk může jen pousmát a jít dál. Tam není moc co řešit.

Proč jsi vlastně odbočil od alkoholu k módě na Instagramu? Proč jsi natočil to první video o módě?

Je to nějakým způsobem vyčerpání. Jednak vyčerpání publika… ty short form sociální sítě, Instagram, TikTok, fungují na trendech. I když já nedělám vyloženě trendový obsah, tak když člověk po desáté vidí degustační video nebo historii alkoholu, tak už to přeskočí, protože toho viděl hodně a nezajímá ho to.

A jednak vyčerpání z mojí strany. V tom odvětví jsem už pět let aktivní. Pět let netočím videa, ale tvořím obsah na sítě. Plus jsem byl tváří značky Stramis, kde jsem taky tvořil čistě marketing o alkoholu. A mám pocit, že z hobby se stala práce, tak jsem se chtěl rozptýlit.

Proto jsem tam vložil jiné téma, oblečení, a taky moje druhé největší hobby, filmy a historie filmu. Teď se budu snažit ten obsah rozptýlit tak, abych měl alkohol zase jako hobby a ne jako dril.

Zlejt se pro zlití

My jsme se tím dostali k tomu, co děláš, čím se živíš, a co vzniklo původně jako hobby před pěti lety. Vlastně… kolik je ti let?

To tam mám napsané, že jsem… dobře, to bych přeháněl. V osmnácti jsem začal být profesionální alkoholik.

Takže od osmnácti let se věnuješ alkoholu. Jak ses k tomu dostal? Jak se to stalo?

Asi tak jako každý v osmnácti.

Dobře, ale ne každý si z toho udělal živobytí...

Ne takhle, ne. Teď zrovna jsem o tom mluvil na storýčkách: dneska je hrozně trendy nadávat na alkohol, že alkohol je zlo a je to samé špatné. A takový přístup jsem měl ještě předtím, než to bylo trendy říkat na sítích – já jsem to říkal už na střední škole. Strašně mi vadili spolužáci, kteří šli… klasika, koupí se Božena nebo vodka a jde se sednout do parku na lavičku. Mně to nebylo sympatické.

Co je Božena, promiň?

Božkov. Tuzemák. Prostě Božena… hele, věřím, že posluchači to pochopí. Mě ten přístup nebavil. Už tehdy jsem v tom začínal hledat záměr. Začal jsem na medovém a jablkovém Jack Daniel's, to si pamatuju dodnes. V měsíci mých narozenin vyšel ten jablkový Jack jako novinka, tak jsem si ho šel koupit. Tu lahev jsem znal, protože ji popíjel můj bratr, tehdy to byla jeho oblíbená.

A pak mě začaly zajímat otázky typu: má se to pít vychlazené, s kostkou ledu, v pokojové teplotě? Tak jsem to začal googlit. Z jaké skleničky, jaký má mít tvar, proč takový tvar. Postupně mě napadlo zadat si Jack Daniel's do vyhledávače a byl jsem překvapený, že jenom na českém trhu bylo kolem padesáti dostupných lahví. Ale myslím, že kdybych se zeptal vás, tak mi vyjmenujete tak čtyři, pět… jestli vůbec.

Nebo taky žádnou, v mém případě...

Nebo taky žádnou.

Ale počkej, já se ještě chci vrátit na začátek. Říkal jsi, že na střední ti byli nesympatičtí spolužáci, kteří si koupili lahev rumu a šli ji vypít. A že jsi to odmítal. Jak se pak stalo, že sis v osmnácti šel koupit lahev Jacka Danielse?

No, takhle... Mně není protivné, když někdo pije. Mně spíš vadil ten koncept, „hele, já jdu vyloženě se zlejt“. To mi nepřišlo sympatické. A budu znít hrozně divně, ale mně přišlo zvláštní jít se zlejt jen proto, abych byl zlitej, a pak dělat blbosti, protože jsme zlití. Někdo by mohl říct, že jsem byl neoblíbený, z čehož to vychází, a o tom se nemluví.

Takže vzhledem k nějakým osobním věcem jsem k těmhle večerním kratochvílím neinklinoval. Řešil jsem spoustu jiných věcí. Ale alkohol mi nikdy nevadil ve smyslu, že bych proti němu něco měl. Naopak si myslím, že je to zajímavý výmysl naší společnosti. Já jsem v něm hledal požitek.

Začal jsem špatně s medovým Jackem, tehdy jsem si myslel, že mi chutná, ale pak když jsem zjistil, že existuje tolik druhů, začalo mě zajímat, který je nejlepší. Tak jsem si koupil vyšší řadu. Pak jsem na YouTube začal hledat zahraniční testy a začaly mi vyskakovat skotské single malty a irské whiskey, jaký je mezi nimi rozdíl… a já jsem tomu full propadl. Zavrtal jsem se do králičí nory a zjistil jsem, že ten svět je strašně rozmanitej. Whisky se pálí přes celý svět víceméně stejně, a přesto má spoustu chutí, vůní, stylů. To mi přišlo fascinující.

A pak jsem se o to chtěl podělit. S dalšími vrstevníky. Protože degustování mi přijde lepší než pít něco jen proto, abych pil.

Neviditelné želvičky

Ty jsi říkal, že na počátku pro tebe byla inspirací i osoba typu Petra Máry, Apple evangelisty, že tě to nějak navedlo. Můžeš popsat, jak tě to navedlo k tomu, že ses stal profesionálním alkoholikem?

Musím zmínit, že jsem rád, že jsme do podcastu GS Talks Matyáše Jurici zase částečně zatáhli Petra Máru. Už podruhé se mi to podařilo, což je super. Ale je to víceméně vtip.

Mě pobavilo, jak jsi říkal „Apple evangelista“. Dneska od toho upustil, říká si něco jako technologický optimista, jestli si to pamatuju správně. Mě to prostě pobavilo, znělo to vznešeně. A já jsem si říkal, co bych mohl mít já, a napadlo mě „profesionální alkoholik". Pak jsem zjistil, že to je v našem regionu docela běžné oslovení.

Ty jsi říkal, že jsi začal v osmnácti tím, že sis koupil lahev tvrdého alkoholu. Proč tvrdý alkohol? Proč ne víno, pivo, něco míň… škodlivého, chce se mi říct, ale je možná nepřesné… prostě něco jiného?

To je jasně blbost, protože by mělo zaznít, že alkohol je vždycky velmi špatná, toxická látka a—

Zároveň jsi ale říkal, že je to zajímavý výmysl…

No jo, to je. Je to velmi zajímavý výmysl. Ten koncept toho, jak někdo „vymyslel“ alkohol, je zajímavý. A samozřejmě nejsme jediné bytosti na světě, které ho využívají, ale my jsme to fakt povýšili na jinou úroveň.

Ale abych se kolem toho moc nerozkecal, tak proč jsem šel do tvrdého… víceméně proto, že víno mě nikdy nijak nezaujalo, ani chuťově, ani tím konceptem. A pivo jsem tehdy bral tak, že… tehdy nebyl ani takový trend minipivovarů. Já věděl, že existuje Radegast, věděl jsem, že existuje Ostravar, a tím to končilo. Neříkám, že tehdy žádný minipivovar nebyl, já jsem o nich jenom nevěděl. Takže možná proto.

Takže sis vybral, že půjdeš tou cestou…

Já bych neřekl, že jsem si to vybral. Já šel po tom nejbližším. Nešlo o to, že bych si vyloženě šel koupit lahev proto, abych to začal zkoumat. Já jsem slavil osmnácté narozeniny a měl jsem je... vlastně svoje osmnácté narozeniny jsem měl dost osamocené. Nebyla žádná wow oslava, nemohl jsem jet s kámošema na chatu a totálně se spráskat. Tak jsem si tak symbolicky koupil lahev pro sebe.

A když jsem ji tak smutně sám pil doma, tak jsem začal přemýšlet nad těmi otázkami… Ne, to přeháním, dělám si srandu. Ale pak mě přirozeně začaly zajímat ty otázky. Primární účel byl prostě ten, že jsem si chtěl udělat hezké narozeniny.

Ale to je přece dost nezvyklé. Když si mladý člověk koupí alkohol, tak většinou nepátrá po příběhu, jak vzniká, jak se pálí, jaké jsou tam příchutě. Jakou skleničku si vzít. Co za tím bylo?

To přišlo až postupně. A já zapadám ještě do trochu hlubší historie. Ještě předtím, než jsem pil alkohol, tak jsem byl degustátor energy drinků.

To už dává celkem logiku. Měl jsi nějakou takovou zkušenost?

Já jsem nebyl degustátor v tom smyslu… ale tehdy to byla ta doba. Všichni kluci pili Big Shock, tu českou značku. A oni pokaždé, v létě a v zimě, vydávali limitovanou edici. A my jsme s kámošem chodili po osmi obchodech po Ostravě, hledali jsme, kde je, a když jsme to konečně našli, ochutnali jsme to a zhodnotili, jak moc je to dobrý nebo není.

A mě pak začalo zajímat složení. Nejdřív energy drinků, později destilátů a likérů. Prostě: co dělá tu chuť. Proč to chutná tak, jak to chutná. Já nechci, aby to znělo, že jsem z nějakých divných poměrů, ale když byla rodinná oslava a stála tam lahev, tak já jsem si ji vzal do ruky a začal jsem si číst etiketu, co tam je a není.

Zarazilo mě to s těmi energy drinky. Co jsi teda zjistil? Protože nemají úplně dobrou pověst, co se týče složení.

No, nemají. Tam jsem toho moc nezjistil. Co se týče složení, tam nebylo moc co číst, protože devadesát procent jsou nějaké chemické sloučeniny a umělé látky.

Dobře. Vraťme se k tomu, co jsi říkal před chvílí. Že alkohol je podivuhodná látka, že ho užívají i jiné bytosti než lidé, ale my jsme to povýšili. Zkus nám to vysvětlit. Jak to myslíš?

Tohle není jenom téma alkoholu. Můj kolega Adam Huml to popisoval tak, že ve vzduchu létají neviditelné želvičky, které začnou proměňovat cukr na alkohol. Což jsou samozřejmě kvasinky, které se můžou víceméně vyskytovat ve vzduchu. Ta chemie za tím… já nejsem chemik, nechci zabředávat do detailů, abych neřekl něco špatně. Nejsem ani technolog. Vím, jak by se alkohol měl vyrábět, ale nedokážu do detailů popsat procesy. Takže když teď říkám něco špatně, klidně mě někdo opraví.

Ale ten koncept: máš ovoce, necháš ho přezrát, začne kvasit. Jsou známé případy, že opice jedí zkvašené banány nebo fíky, a taky se z toho opíjí. Proto říkám, že nejsme jediní, kdo na to kouzlo přišel. Jenže my jsme k tomu přidali to, že to vezmeme a „vyvaříme“, abychom z toho dostali čistě ten alkohol. A když už jsme do toho šli, tak jsme se nezastavili. Řekli jsme si, dáme to do sudu, zkusíme různé věci, ochucovadla, vylepšíme to. Začali jsme si s tím hrát. Je to v podstatě alchymie, podobně jako lidská kuchyně. Když se zamyslíš nad tím rozdílem mezi zvířaty a lidmi, jak daleko jsme dotáhli gastronomii, tak alkohol mi v tomhle přijde hodně podobně zajímavý.

Já jsem se jednou bavil s historikem a on mi říkal, že na počátku alkoholu možná stála náhoda. Že se nechalo nějaké víno na slunci, teplo to rozjelo, začalo to kvasit. Nevím, jestli je to pravda, ale zaujalo mě to – zní to jako historka, která se mohla stát. Já jsem ale nešel tak daleko, že bych zkoumal úplný původ alkoholu. Historie nikdy nebyl můj oblíbený předmět, neprahnul jsem po tom vědět, co bylo na úplném začátku. Ale asi by to sedělo, protože třeba tequila vznikla podobně. Tehdy to nebyla tequila, bylo to kvašené agáve, v podstatě agávové víno.

Rum vznikl podobně, jenom v době, kdy rum vznikal, už jsme věděli, jak se alkohol dělá, takže to nebyla náhoda. Ale proces byl stejný. Něco zkvasilo, vypilo se to. Zjistilo se, že to chutná docela dobře. Zkusilo se to vydestilovat a bum, bylo to.

8 panáků za 8 dní

Vrátím se ještě na začátek. Když jsi začal zkoumat alkohol, přemýšlel jsi i nad tím, jaký to má dopad na zdraví? Nebo to byla spíš mladická etapa testování hranic?

To je citlivá otázka a myslím, že jsem to řešil už od začátku.

Což je taky nezvyklé... Mladý člověk většinou moc neřeší rizika...

Já si myslím, že mladí lidi dneska řeší kdeco. Když se podíváš, řekl bych, že obzvlášť mladí se dneska zajímají o zdraví. Proto existují různé gymbeamy a tak…

Dobře, takže jsi nad tím, jaký vliv na tvé zdraví alkohol má, přemýšlel. I třeba na zdraví těch, co tě sledují?

Určitě. Jsou tam dvě věci. První je, proč jsem nad tím možná přemýšlel. Táta vždycky říkal, že začal pít až… a on to číslo furt posouvá. Když jsem byl mladší, říkal, že začal ve dvaceti na vojně, že ho tam naučili pít. Dneska by možná řekl, že to bylo až ve dvaceti pěti. Ale pointa byla jasná: nepil, nepil, nepil, pak přišla vojna a tam se to naučil. A tím pádem mě vždycky upozorňoval, že jsem moc mladej, že kdyby byl na mém místě, tak bych nepil, a tak dál. Takže možná proto jsem přemýšlel nad dopadem na zdraví. A druhá věc vyplývá z toho, proč jsem vůbec začínal s degustováním. Myslím si, že tohle je zdravější varianta pití než takový ten klasický clubbing a party.

A tím nemyslím, že by to tělo poškozovalo méně. Alkohol škodí, a je jedno, jestli vypiješ osm panáků za jednu noc, nebo osm panáků za osm dní. Ale ta mentalita je podle mě zdravější. Ten přístup k tomu, že to je něco výjimečného. Na požitek. Na prozkoumání. Že u každého panáku přemýšlíš, co se v tom skrývá, a tak. 

A taky ta cena je asi vyšší...

To jo, ale může být i nižší. Jde o to, jak k tomu přistupuješ. Že to nevezmeš a nekopneš do sebe a je ti jedno, co to bylo.

Já ti možná přečtu tvoji citaci, ta mě zaujala: „Bylo vyvráceno, že alkohol je zdravý. Žádná míra alkoholu není zdravá. Je to furt jed. A když už se má strávit, tak je potřeba k tomu přistoupit tak, aby to nebylo bezhlavě.“ To mi přišlo fascinující.

Je to překvapivě chytré.

Jako od někoho, kdo je profesionální alkoholik, je to chytrý. Myslím tím ten vědomější přístup.

Jakože když jsem profesionální alkoholik, tak už bych měl být hloupý?

Ne, to vůbec ne! Jen že je to vědomější přístup, než má možná většina lidí.

A to si myslím, že by se mělo propagovat. Obzvlášť v době, kdy influencer může být spousta lidí a zároveň spousta lidí chce žít zdravý životní styl, což je parádní. Začíná se hodně propagovat myšlenka, že alkohol by se neměl pít vůbec, že je to jen zlo a nic nepřináší.

S tím částečně souhlasím, protože alkohol nemá vyloženě žádnou pozitivní stránku, až na to, že chutná dobře. Kvalitně vyrobené destiláty nabízí chuť, která se nedá replikovat. Je to unikátní. Proto je zajímavé, jak jsme dokázali alkohol povýšit stářením a tak dál a vytvořit chutě, které jinde nejsou.

Tvrdá droga

Matyáši, proč si myslíš, že lidi pijou alkohol vůbec? Protože často za tím není to, že jim to chutná. Častokrát za tím jsou psychické problémy, které zapíjejí.

Já si myslím, že na tohle máte špatného hosta. Teď si nevybavím jméno toho pána, hrozně milého, nejznámějšího protialkoholového guru v Česku…

Pan doktor Nešpor?

Jo! Hele, já nemůžu říct, proč to lidi dělají. Já to nevím.

Ok, tak z tvého pohledu: proč to děláš ty? Proč piješ ty alkohol?

Protože mi chutná.

Jenom? Žádný jiný účinek tam nemáš?

Ne. A to říkám úplně upřímně. Já alkohol piju, protože mi chutná. Dokážu v něm najít požitek a hlavně zábavu, třeba testování toho, jak jednotlivé sudy ovlivňují chuť a tak dál. A tohle hledám. Myslím, že to řeknu správně, že spousta lidí pije kvůli zábavě. Spousta lidí pije, protože je zábava, budou se bavit a tak dál.

Není to spíš kvůli tomu, že se do té zábavy nedokážou dostat bez alkoholu? 

To už je na mě moc hluboký. Ale když to necháme na té „povrchní“ úrovni, tak řekněme, že lidi pijou, aby se mohli bavit. Je to spojené s oslavami. A já si nemyslím, že je špatně připít si na oslavě. Děláme to od starověku. Špatně je to přehánět. Dát si jednu skleničku, welcome drink, nebo dvě, ale hodit do sebe osm, devět, deset panáků za večer a zapít to čtyřmi pivy, to už je špatné.

Dostal ses někdy do situace, kdy ti došlo, že to tvoje testování alkoholu je pro tebe zátěž? Nebo riziko pro tělo?

Přemýšlím nad tím docela pravidelně, proto jsem to teď zmírnil oblečením a tak, co se týče natáčení. A chci říct jednu věc: já víceméně nepiju, když nenatáčím. Jednak mi to nepřináší požitek, protože se u toho nedokážu uvolnit, mám to zafixované jako práci.

Když si naplánuju video, tak super. Ale když mám volno, tak si radši něco zahraju. Určitě jsem se dostal do fáze, kdy jsem přemýšlel nad zdravotním rizikem. Pravidelně se na to ptám lékařů, jestli nevidí první náznaky, játra a tak. Nikdy mi nikdo neřekl, že bych na tom byl špatně. Nikdy jsem neslyšel „hele, jde to znát“. Samozřejmě jsem nikdy nebyl na odběru jaterního vzorku, takže těžko říct, ale je to pro mě velká otázka. Nechci odejít předčasně, takže se to snažím držet na míře. A abych pochopil, kam tou otázkou míříš…

Jestli jsi měl moment, kdy ti došlo, že to, co děláš na sítích, je pro tebe zátěž. Že to zatěžuje tělo zdravotně.

Jakoby nikdy jsem neměl půlnoční depresi, kdy bych si řekl, tak a jsem v prdeli.

Když se bavíme o rizicích, tak mi to nedá se nezeptat. Omlouvám se, ale kolik toho tak vypiješ?

Za jaké období?

No, spíš jakým způsobem vlastně piješ alkohol? Já si to neumím představit. Jestli si naleješ malou skleničku, jen hlt, nebo jestli vypiješ celou lahev?

Celou lahev ne, to bych se pak asi těžko natáčel. Hele, záleží. Nechci říkat měsíc od měsíce, to by znělo depresivně, ale jsou období, třeba duben, květen, kdy jsou degustace. Když je degustace, tak logicky vypiju víc. V normálním režimu ale piju opravdu jen tehdy, když natáčím. Když natočím dvě videa týdně, tak jsou to dva panáky.

A co děláš se zbytkem v lahvi?

Leží mi na poličce. Některé lahve tam mám fakt dlouho a podle mě už ani nemůžou chutnat dobře. Ale pořád tam jsou, protože jsem je nikdy nevypil. Některé tam leží klidně pět let. Jsou napůl plné, někdy skoro celé. Prostě tam jsou.

Když jsem se připravoval na rozhovor, procházel jsem si tvoje starší rozhovory a komentáře pod nimi. Jeden ti musím přečíst, protože se nejspíš objeví i tady: „Příště zkuste pozvat někoho, kdo propaguje jiné drogy než alkohol. Třeba crack nebo koks. Velká část populace je závislá na tvrdé droze a alkohol už není potřeba propagovat.“ Co bys na tohle odpověděl?

Četl jsem to a poprvé mě to strašně naštvalo. Protože mi to podkopává tu práci a myšlenku. Já se právě snažím lidi odvádět od alkoholismu, od té tvrdé závislosti typu „musím si každý den dát panáka, jinak nebudu v klidu“. Jdu cestou požitku, vědomosti, kontroly. Dám si, přemýšlím nad tím, vím, co dělám.

Je pravda, že v tom rozhovoru, pod kterým ten komentář byl, to možná úplně nevyznělo. Takže je vlastně dobře, že to tady říkám. Nepovažuju se za propagátora tvrdé drogy. Navíc alkohol je už dávno „zpropagovaný“. Všichni ví, co to je. Takže já spíš nepropaguju alkohol, ale návyk degustace.

Odštěpit kocovinu

Tohle je ale hodně ošemetné. Návyk je návyk. Já rozumím, jak to myslíš. Jenže jsou tu fakta. Alkohol ročně zabije tisíce lidí. Cirhóza, úrazy, nehody, násilí, rozvrácené rodiny. Ta otázka z komentáře je vlastně legitimní.

Já netvrdím, že není. Jen si myslím, že když někdo pije s rozumem a uvědoměním, tak nad tím přemýšlí. Já nad tím přemýšlím od osmnácti. Vím, že cirhóza existuje. Proto si to hlídám.

Co když se ale z ochutnávání pro radost stane návyk? To přece není nereálné.

Není. A je to strašně složité téma. Upřímně nevím, jak na to odpovědět jednoduše.

Nebál ses někdy, že se na tom staneš závislý?

Vím, co dělám. Znám ta rizika. Vím, že alkohol je návykový, a právě proto ho vědomě omezuju.

Jenže alkohol je jed. Ty sám to říkáš.

Ano. Zkracuje život.

A vědomý přístup tě před tím jedem nezachrání, nebo ano?

Zachrání mě třeba před tím, že nepůjdu opilý řídit. Když vím, že budu pít, nevezmu si klíče od auta. Přemýšlím nad tím ještě předtím, než si ten alkohol dám. Stejně tak když už jsem si dal jednoho panáka a mám chuť na druhého, tak si ho prostě nedám.

Znáš někoho, komu se pití vymklo z rukou?

Ano. Chodí mi zprávy typu „maminka mi umřela na alkoholismus“. To je strašně smutné. Osobně někoho blízkého takhle neznám, spíš vzdálenější případy.

Kde je podle tebe hranice mezi propagací alkoholu a vzděláváním?

V edukační hodnotě. Jakmile je to jen „tahle flaška, takhle chutná“, je to propagace. Edukace tomu dává rámec. I platformy to tak dlouho měly nastavené. Alkohol mohl být jen v edukačním kontextu. Když jsem začínal a některá videa tuhle hodnotu neměla, mazali mi je.

Piješ někdy alkohol čistě pro radost mimo natáčení?

Upřímně ne. Čisté destiláty skoro jen při práci. Alkohol považuju za špatný. Kdybych byl prezident světa, zavedl bych specializované prodejny. Alkohol by nebyl v běžných večerkách. Zvedl bych věkovou hranici. A hlavně bych zakázal ochucené destiláty.

Ochucené alkoholy jsou obrovský problém. Je v nich hromada cukru, ten maskuje líh a chutná hlavně mladým. Vzniká návyk na cukr, ne na alkohol. Piješ vlastně sladký džus s lihem. To podle mě podporuje alkoholismus u mladých. Když někomu dám ochutnat kvalitní suchý rum, často řekne, že je to hnusné, suché, dřevité. Jenže takový rum má být. Kdyby ty přeslazené rumy neexistovaly, spousta lidí by možná nepila vůbec.

Takže spolupráce s výrobci ochuceného alkoholu odmítáš?

Ano. Vždycky. Vadí mi, když se vezme líh, nasype se do něj cukr, glukóza, aromata a tváří se to jako něco výjimečného.

Ty jsi ale vydal vlastní rum s etiketou „Alcohol kills. Make it worth it“. Není to trochu rozpor?

Já si myslím, že ne. Ten projekt je postavený na tvrdém střetu s realitou. Alkohol zabíjí. To by tam mělo být napsané. Spousta značek se tváří jako zábava, elegance, gentlemanství. Já se snažím ukázat, co alkohol opravdu je. On tě fakt zabíjí.

Beru odpovědnost a dávám ji lidem. Každý je zodpovědný za svůj život sám. Kdo pije, bude pít tak jako tak. Jestli si koupí můj rum nebo jiný. Pokud si aspoň někdo díky tomu uvědomí, co vlastně pije, tak to má smysl.

Vnímáš alkohol jako drogu?

Ano. Stejně jako kávu nebo cukr.

Ale kdybych ti řekla, že prodávám jinou drogu, která „chutná a má dobré vlastnosti“?

Alkohol nemá pozitivní účinky. Má jen vlastnosti, kvůli kterým ho lidi pijí. A vždy záleží na kontextu a regulaci. U kratomu je dneska regulovaný prodej, u alkoholu stačí živnost a pětistovka. To je šílené. Proto bych věkovou hranici zvedl minimálně na 21 let. Jestli by to mělo být víc, to už je otázka pro vědu. Mně by vůbec nevadilo, kdyby se to posunulo nahoru.

Když už teda chci pít, chutná mi to a nechci s tím přestat – jde udělat něco, co aspoň sníží zdravotní dopad alkoholu? Neexistují nějaké vychytávky, nechci říkat lifehacky, ale třeba že si dám nějaký enzym, který ten alkohol líp rozštěpí a nebude to mít takový dopad na zdraví?

Zase musím říct, že nejsem vědec. Existují věci, jak se méně opít nebo jak nemít druhý den kocovinu. Jsou látky, které pomáhají alkohol štěpit, takže se nevytváří některé sloučeniny, kvůli kterým pak bolí hlava. To ano.

Matyáši, co plánuješ do budoucna. Říkal jsi, že se trochu odkláníš od alkoholu, že jsi vyčerpaný, že se víc točíš k módě. Je tohle tvoje další cesta, nebo bude ještě nějaká jiná?

Myslím si, že by to mělo směřovat spíš k něčemu, nechci říkat vyloženě lifestyle, protože si o sobě nemyslím, že bych byl nějaký lifestylový vzor. Ale určitě móda. Hodně mě baví tradice. I když říkám, že nemám rád historii, tak některé historické prvky mě vlastně přitahují. Baví mě zkoumat, proč určité typy oblečení vznikly. A tohle všechno vlastně vychází z alkoholu, protože i tam mě zajímají historické souvislosti. A pak se to přenáší do filmů.

Takže hlavní tři směry jsou pro mě film, móda a alkohol. A důvod, proč se od alkoholu trochu odkláním, je ten, že už nechci, aby to pro mě byla práce.

Peníze nestačí

Dá se k alkoholu přistupovat jako k investici?

Za mě určitě ne. To je téma, které se mnou nemá moc smysl řešit.

Ale existují přece sběratelské edice lahví, ne?

Existují, ale hodně lidí má naivní představu, že si koupí lahev za dva až deset tisíc a za pár let ji prodá s obrovským ziskem.

Proč je to naivní představa?

Protože ty částky, kde to dává smysl, jsou úplně jinde.

Kolik stojí taková skutečně investiční lahev?

Jeden kolega říkal v rozhovoru pro slovenský Forbes, že rozumná investiční lahev začíná někde kolem dvou tisíc eur. To znamená čtyřicet až padesát tisíc korun. Alkohol prostě není levná investice, kde rychle nasypeš peníze a rychle vytáhneš zisk. Je to dlouhodobá záležitost.

Takže to není jako víno, že čím je starší, tím dražší?

Tohle si lidé často pletou. Destiláty zrají v sudu. Jakmile jsou v lahvi, už nezrají. Tam pak hraje roli spíš historická hodnota. Kdybys někde vykopal dobře uchovanou whisky z padesátých let, tak má cenu kvůli příběhu, ne proto, že by se dál zlepšovala.

Navíc je to strašně nelikvidní. Není to nemovitost, kterou chce každý. Není to ani móda nebo tenisky. Drahej alkohol kupuje málokdo a když máš lahev za padesát nebo šedesát tisíc, tak ji taky není úplně jednoduché někomu prodat.

Takže potřebuješ kontakty, aukce, jméno?

Přesně tak. A taky musíš doložit, že byla správně skladovaná. U dražších kusů už se řeší i reputace prodávajícího.

To už je sběratelský svět.

Přesně. To je úplně jiná liga.

Když si ale někdo koupí hodně drahou investiční lahev, pije se to vůbec? Nebo je to jen na vlastnění?

Upřímně, pravděpodobně by sis ji ani nekoupila. Ne proto, že bys neměla peníze, ale protože ti ji prostě neprodají. Funguje to podobně jako u hodinek nebo luxusních kabelek. Nestačí přijít s penězi.

Jak to?

Ty značky se tím chrání. Nechtějí, aby si extrémně drahé lahve kupovali třeba mladí influenceři jen proto, aby se s nimi vytahovali nebo je vypili na party. To by značce udělalo špatný obraz. Proto se prodávají vybraným lidem, sběratelům, kteří mají historii, reputaci a ví se o nich, že s tím zachází zodpovědně.

A když už ji někdo koupí, tak ji otevře?

U lahví v řádech milionů korun se to prakticky neděje. To už jsou vyloženě sběratelské objekty. U nižších částek se to možná někdy stane, ale osobně jsem se s tím nesetkal. Některé edice, třeba od Macallanu, jsou už od začátku navržené čistě jako sběratelské kusy. Mají masivní podstavce, speciální balení, celé je to spíš artefakt než nápoj.

Je to podobné jako u sběratelských aut. Nikdo nepředpokládá, že s nimi budeš jezdit. Když to někdo udělá, je to jeho věc, ale není to běžné.

Líbil se vám článek? Sdílejte!

Petra Martínková & Filip Proučil

Autor článku

Petra je dlouholetá novinářka a tisková mluvčí, která prošla redakcemi Lidových i Hospodářských novin, neziskovkou i korporátem. V Gentleman Store řídí obsah a snaží se kultivovat pánskou mluvu. Filip je správce našich sociálních sítí, obsahový marketér, certifikovaný stylista a lovec čerstvé inspirace. Zkrátka svěží vítr v marketingu.