Muži stylu #5: Tomáš Otta

Móda není jen oblečení. Je to vyjádření sebe sama; svých postojů, názorů, vlastností i představ o sobě. Někdy ale v oblékání potřebujeme trošku inspirace. Právě proto jsme se rozhodli přinést vám pár našich tipů na muže, jejichž šatník nás baví a inspiruje.

Vítejte u pátého dílu našeho seriálu Muži stylu, jehož všechny díly najdete tady.

Naším dalším hostem se stal Tomáš Otta, novinář, "trendolog", bývalý šéfredaktor časopisu ForMen a současný šéfredaktor Hrot Magazín. Muž, který je autorem projektu Fashion bible pro muže. 

S Tomášem jsme kromě módy mluvili i o kultuře, vydali se na epochální výlet po stylech 20. století a hodně jsme debatovali i o hudbě a popkultuře, které k oblékání neodmyslitelně patří.

Zároveň jsme od Tomáše dostali neuvěřitelně zajímavou sérii "výtahovek", které publikujeme v celé jejich autenticitě.

Styl

Jak byste dvěma slovy popsal svůj aktuální styl oblékání?

Dvěma slovy to nedám. (směje se) Asi stejně jako mnoho posledních let – je to taková freestyle melánž klasického workwearu a streetwearu s ikonickými kusy youth subkultur dvacátého století a formálních stylových artefaktů. A tak to furt střídám, někde přidávám, jinde ubírám.

Kdy jste se začal zajímat o oblékání a proč? 

Od chvíle, kdy jsem začal vnímat popkulturu, což v mém případě je zhruba první polovina 80. let. Když jsem jako dítě zahlédl první cool týpky na ulici s muletem a s velcro adidaskami na nohou, což tenkrát nebylo úplně časté, bylo to pro mě povzbuzující. Pamatuju, že už na prvním stupni základní školy, uprostřed tuhé osmdesátkové normalizace, jsem projevoval v otázce oblékání jistou posedlost. Úplně živě si vybavuju, jak mám jít do kina a nemůžu sladit nějakou žlutou divnobundu s divnokalhotama, jejichž materiál se zdánlivě blíží džínovině. (Pro zástupce generací Z a alfa připomínám, že tu vládli komunisti a žádné cool hadry tu fakt nebyly.)

Absolutně stěžejní pro mě později, tj. ve druhé polovině 80. let, byly hudební objevy a tehdejší subkultury – youth tribes, neboli v češtině zažité Kmeny, se svým tradičně přísným oděvním rozřazením. Takže jsem se nepatrně ochomýtal kolem punku, což, jak samozřejmě všichni víme, byla v počátcích krystalicky čistá fashion. Pak kolem gotiky a new romantics, fandil jsem Duran Duran a jejich stylu, později až nábožně The Cure, ale i „intelektuálské” estetice The Smiths. Stejně tak trochu i vizualizaci českého „undergroundu”, kde taky existovala jistá stylová pravidla, třebaže se to tvářilo programově antifashion. Na přelomu 80. a 90. let přišla vlna acid house a rave, madchester a shoegaze stylů – hodně baggy věci a pruhované vršky, ale současně i návrat klasické 60– a 70kové estetiky (už tenkrát „vintage”). A tak dále. Chci tim říct, že hudba a fashion jsou pro mě od adolesence zcela zásadní a naprosto spojené nádoby. The look of the music, the sound of the fashion! 

Jak a čím jste si začal budovat šatník?

Nejdřív asi podle subkulturního zařazení, kdy jsem musel mít nějaké jasné stylotvorné prvky. Řekněme, že třeba v mém „The Cure období” na konci osmdesátek to byla polka dot košile a oversized svetr s obřím véčkem, v polovině 90. let to byly třeba Adidas Samba a Gazelle v černé nebo červené. Původně se to vždycky točilo kolem nějaké jasně dané a zařaditelné subkulturní estetiky. 

V pozdějších letech jsem začal víc uvažovat i nad tím, jaké oblečení mít do klubu nebo do hospody a jaké na pracovní schůzku. Ale koneckonců mě i dneska uklidní, když mám na sobě nějaký formal wear dle stylových pravidel a konformní a přihodím k němu něco, co prostě má trochu ten „edge”. A to je mi přes pade. (směje se)

Jaké chyby jste v oblékání udělal?

Asi jsem přišel někam příliš overdressed nebo naopak. Předpokládám, že spíš to první. Taky jsem nejspíš přeplácával, moc jsem tlačil na pilu. 

Co byste zpětně poradil svému mladšímu já v oblasti oblečení? 

V oblasti oblečení ani snad nic.

Kdy jste si koupil první oblečení, na které jste byl opravdu pyšný, a co to bylo?

Když sáhnu hodně do minulosti, tak když jsem od rodičů vyprosil bony a koupil si za ně k narozeninám na pražské Vltavské v Tuzexu sám levisky v takovém tom správném carrot střihu z poloviny osmdesátek. Nosil jsem je furt – do doby, než mě napadlo, že začínají být out of fashion.

Na jaký kousek oblečení jste nejvíc hrdý teď?

Asi na nějaké své ikonické fashion staples, co mám. To znamená G9 harringtonky v několika barvách; keprový kimono blejzr; poctivý ostrovní trenč; originál mac nebo původní duffle coat (v té „vaťákové” formě); pěkný peacoat s klasickými kotvami na knoflíkách (bez nich se peacoat samo sebou nekupuje); raritní skinheadský donkey jacket, který lze nosit se vším; široká sbírka mnohauncového selvedge denimu; starší, ale pořád nositelné „esíčkové” button-downy z Brooks Brothers, než brand zprznili Italové; teď na sezonu určitě blejzry a outerwear z Harris Tweedu… je toho víc, vlastně. 

Pomohlo vám někdy oblečení v práci, kariéře?

To nevím, možná. Pracuji v lifestylových médiích, je možné, že okolí díky oblečení ke mně nějakým omylem přiřadilo větší „coolness”, než jistojistě mám. (směje se) 

Co nebo kdo vás dnes inspiruje, máte nějaký módní vzor?

Koukám občas na insta na nějaké týpky, které baví vintage a heritage věci a hodně se v tom vyznají. Taky koukám na různé japonské streetwear i formal wear účty, kde oceňuji tu vášeň a zapálení a absolutní oddanost detailu. V minulosti to byli různí subkulturní hrdinové jako Miles Davis ve svém jazz modernism období; Mods a Teddy Boys, obě subkultury zejména z těch pozdních vln ve druhé polovině sedmdesátých let; Kevin Rowland z Dexys; Paul Weller v různých svých proměnách, hlavně od období Style Council a dále; Brett Anderson v začátcích Suede. Jsou toho fakt mraky a teď to rychle nevychrlím. 

Může oblečení o lidech něco prozradit?

Je to klišé vůbec zmiňovat, ale určitě je to způsob komunikace. Skrze oblečení prokazujete jistou úroveň, zařazení, nebo že vám na dané chvíli či společnosti záleží a oceňujete ji. Na druhé straně, neměli bysme se brát tak vážně. Pro leckoho jsou oděvy na prvním místě, dalším jsou úplně ukradené. Když jsem v minulosti psal o pánských oděvních fenoménech, snažil jsem se v tom najít (i když aspoň trochu znalecky) nějakou zlatou střední cestu. (směje se) Jak říká Bruce Boyer, jedna z old stylových ikon, kvalitní oblek a stylové hadry jsou jedna věc – byť z našeho pohledu třeba skvělá – která nám umí dodat sebevědomí a tím nám i zlepšit, aspoň dočasně, kvalitu života. Určitě to ale není něco jako lék proti rakovině nebo neduhům světa.

Jaký outfit nejčastěji nosíte pro běžné pracovní dny?

Je to podle nálady. V poslední době si teda musím trochu připomínat, že už dávno nejsem teenager. Stejně jako kdysi mi to zabere dost času, protože když se v oblečení necítím dobře, celý den mi pak není dobře.

V současnosti se ale zase vracím víc k workwearu: pracovní košile a denim/šambré overshirty v klasickém francouzském duchu, hickory košile od původních brandů, džíny vždycky v selvedge kvalitě a nyní ve střihu čtyřicátých let (často doplněny o šle), většinou z Japonska, Švédska nebo Francie. Nebo se z workwear přeladím víc na Ivy League / preppy styl se všemi tradičními kusy a prvky – jsem na to dost háklivý. Pokud vše není, jak má, necítím se v tom dobře. 

Jaký outfit nosíte nejčastěji ve volných dnech?

To, co v běžné pracovní dny. Celé je to takový freestyle. 

Co byste si na sebe nikdy nevzal?

Nic mě nenapadá. Tenhle koncept podle mě úplně nefunguje.

Na běžný pracovní den taška, nebo batoh?

Taška, ideálně shopping bag (ve stylu klasického Boat and Tote od L.L.Bean), nebo různé variace plátěných tote bagů. Teď nejraději nosím jednoduchou denim tašku od A.P.C. Mám i pár batohů a v poslední době, co mě začaly ukrutně bolet bedra, tak nad nimi opatrně začínám přemýšlet. Mám jeden takový oblíbený v divné batice od Engineered Garments a jeden old school „plážový” od Jean-Paul Gaultier, asi je zas vytáhnu.

Která země je za vás nejvíc inspirativní pro módu a oblečení? 

Určitě a zcela bez diskuze Británie. Jsem anglofil, miluju britský styl, především spojený s jejich mladistvými subkulturami dvacátého století, což často znamená i mraky odkazů ke klasickému stylu. Fascinuje mě letité propojení hudby a oděvů a nikde tohle nedotáhli do takové dokonalosti jako na ostrovech. 

Jaký nejoblíbenější a jaký nejzvláštnější kousek máte v šatníku?

Nejoblíbenější… v poslední době asi workwearové hickory overshirty. Nejzvláštnější? V devadesátkách by to byly asi zlaté a stříbrné košile, které jsem nosil v takovém grunge duchu k jetým Levi's 501's (směje se) Teď už mě nic dalšího nenapadá, spíš pak vznikají různé bizarní kombinace jako odpovědi na svazující dress kódy. 

Co byste ze svého šatníku nikdy nevyhodil, přestože to tam třeba moc nepatří?

Nevím. Asi víc věcí, na které se momentálně cítím starý, ale litoval bych, pokud bych se jich zbavil. 

5 základních věcí, které by podle vás měl mít v šatníku každý muž? 

Tady se mi úplně do odpovědi nechce… zhruba před deseti roky jsem tohle téma rozvíjel, když jsem připravoval projekt Fashion bible pro muže pro magazín ForMen, ale teď tomu tolik nevěřím. Ale OK, z bot tedy cool sezonní tenisky, jedny kotníkové boty a kvalitní rámové společenské boty, z formálnějšího oblečení skvěle padnoucí oblek se všema proprietama v tmavé barvě, pak jedny džíny v selvedge kvalitě…

Věc, která do pánského šatníku v žádném případě nepatří? 

Tak víme, že to, co bylo před patnácti roky zásadní fashion faux pas, je dneska plně rehabilitované, a taky i úplně opačně. Takže v tomto jsem dost opatrný. (směje se)

Kde v Česku se dá podle vás dobře nakoupit?

To si spíš nechám poradit! Z formálních oděvů byly u nás donedávna levní starší zakázkoví krejčí, ale už pomalu končí. Co vím, třeba pan Šimůnek na Letné udělá bespoke za cenu měřenek, ale to určitě nestavím jako argument, co je lepší, zda od začátku bespoke v té středoevropské starožidovské tradici, anebo made-to-measure podle jihoevropských stylů. Z heritage věcí bez diskuze Denim Heads, to asi znají všichni. Pro vintage to byl donedávna Clochard 9.2 na Vinohradech, to byla fakt naprostá top úroveň, ale ten týpek to, myslím, zavřel a přestěhoval do Florencie.

Jaké máte oblíbené značky? 

Kde začít? (směje se) Z obchoďáků asi univerzální Uniqlo. Z tenisek Adidas, Saucony, New Balance, Novesta, Asics, Gola, Vans.

Z obuvi Red Wing, Trickers, Astorflex, Alden, Grenson, Fracap, Officine Creative, Paraboot, Moma, RM Williams.

Z urbanwearu Universal Works, Fred Perry, Nigel Cabourn, Pretty Green, Folk, Engineered Garments, Real McCoys, Albam, YMC, Oliver Spencer, Beams Plus, Barbour, Private White VC, Our Legacy a taky AKA Six, brand, který Brit Simon dělá u nás.

Z denimu Fleurs de Bagne, OrSlow, Momotaro, LVC, Naked & Famous, ale i dostupnější Nudie Jeans, Edwin a Pike Brothers.

Z britských klasik Baracuta, Gloverall, Gabbici, Alan Paine, Vivienne Westwood, John Smedley, Mackintosh (i když to teď vlastní Japonci). Taky se neomrzí preppy/Americana z některých řad Ralph Lauren.

Jaké doplňky ze svého šatníku máte nejraději? 

Určitě dioptrické brýle. Klasické Lemtosh od Moscot v několika barevných variantách a velikostech a s klipsy na léto, Yvan od Curry & Paxton, jaké v 60s nosil Michael Caine, plus onlinové budget stars Warby Parker, které překvapivě vydržely roky, a jejich holandští nástupci Ace & Tate, kde je poměr cena/výkon taky úplně neskutečný.

Kosmetika

Jakou kosmetiku pravidelně používáte a od jaké značky?

Z parfémů teď hodně Amulet od J. F. Hiermann, denní a noční krém poslední spokojený půlrok od Codex Labs.

Jakou kosmetiku byste chtěl začít používat, ale ještě jste se k tomu nedostal?

Asi proniknout do světa arabských vůní…  

Život

Jste sova, nebo ranní ptáče? 

Dřív sova, pak ranní ptáče, teď asi ani jedno. 

Kam nejraději na jídlo a kam na drink? 

Teď mě baví nové japonské bistro na pražské Letné, kde týpek vaří streetfood z Ósaky. Design je čirý kýč, který zde ovšem povýšili na úplný zen. Taky musím zmínit absolutně skvělý podnik Coco Organic u Masaryčky.

Jaký podcast/podcasty si rád poslechnete?

Skoro je neposlouchám, ale pokud ano, točí se kolem historie hudby. Například je to podcast Rockonteurs, který uvádí týpek ze Spandau Ballet a basák z Pink Floyd. Dohromady mimochodem mají kapelu, vloni hráli v Praze. Taky rád poslouchám dva vtipný historiky v The Rest Is History, kde se člověk dozví pozoruhodné insighty, na které v učebnicích nebo na Wikipedii nenatrefí, a taky jejich popkulturní offshoot s názvem The Rest Is Entertainment. Domácí podcasty v podstatě neznám, až na nějaké politické, ale ty radostně ignoruju.

Sbíráte něco?

Erbovní oděvy pro youth kulty dvacátého století a už mnoho desítek let vinylové desky.

Ve městě auto, nebo MHD? 

Pěšky, na skútru, na kole anebo tramvají. Autem ve městě výjimečně, nemám na to nervy. 

Nejoblíbenější místo pro odpočinek/dovolenou?

Kde je sněhobílá pláž, průzračné tyrkysové moře a palmy prohíbající se pod smířlivým mořským vánkem. Dřív bych si tohle celé krásně představil s cigaretou, teď už (bohužel) ne.

Nejlepší životní rada, kterou jste kdy dostal a pořád se jí řídíte? 

Můžeš si v životě dělat, co do prdele chceš. Což je ultimátní synonymum prchavého konceptu lidské svobody. Ale neřídím se jí zcela.

Líbil se vám článek? Sdílejte!

Petra Martínková & Filip Proučil

Autor článku

Petra je dlouholetá novinářka a tisková mluvčí, která prošla redakcemi Lidových i Hospodářských novin, neziskovkou i korporátem. V Gentleman Store řídí obsah a snaží se kultivovat pánskou mluvu. Filip je správce našich sociálních sítí, obsahový marketér, certifikovaný stylista a lovec čerstvé inspirace. Zkrátka svěží vítr v marketingu.

Zajímá vás víc? Chcete se na něco zeptat?