Muži stylu #2: Michal Trnka
20.9. 2024, Petra Martínková & Filip Proučil
„Módu si můžete koupit, ale styl… styl musíte mít.” Coco Chanel
Móda není jen oblečení. Je to vyjádření sebe sama; svých postojů, názorů, vlastností i představ o sobě. Někdy ale v oblékání potřebujeme trošku inspirace. Právě proto jsme se rozhodli přinést vám pár našich tipů na muže, jejichž šatník nás baví a inspiruje.
Vítejte u druhého dílu našeho seriálu Muži stylu, jehož první díl najdete tady.
Naším druhým hostem se stal Michal Trnka, muž s dokonalým smyslem pro šarm a spoluzakladatel a spolumajitel krejčovského ateliéru The Owners.
S Michalem jsme si povídali o tom, proč byla základem budování jeho šatníku sytě fialová košile, jaký materiál snese návštěvu pískoviště a špinavé dětské botičky, kam nosí sytě pudrově růžové sako s širokou šálovou klopou. Řeč byla i o talismanech, náramcích a prstenech, které nosí, o „Balenciaga nesmyslech” nebo o tom, proč není zastáncem kapsulových šatníků nebo basic kousků pro každého, stejně jako naopak trendy věcí.
Od Michala jsme taky dostali tipy na nejzajímavější obchody s pánskou módou v Praze, na nejlepší restauraci nebo bar v Praze, stejně jako nejlepší životní radu a naopak taky nejlepší „oblékací” radu.
Styl
Jak byste dvěma slovy popsal svůj aktuální styl oblékání?
Eklektický otec.
Kdy jste se začal zajímat o oblékání a proč?
Řekl bych, že jako každý někdy v pubertě, když jsem nechtěl nosit to nebo ono, protože rodiče přece vůbec netuší, co se teď nosí. Ale tenkrát to bylo víc o zapadnutí do party než o přemýšlení nad vlastním stylem. Reálně zajímat jsem se o oblékání začal asi až na vysoké, kdy jsem hledal první brigádu a vesmírnou shodou okolností jsem se ocitl jako prodavač v tehdy nově otevřeném T. M. Lewin v Praze. Celá firma (tehdy ještě hodně malá) měla obrovské nadšení pro to, co jsme prodávali, a mě to natolik uhranulo, že už nebylo cesty zpět.
Jak a čím jste si začal budovat šatník?
Pokusy a omyly. Úplně první věc, kterou jsem si pořídil v rámci „uniformy” v T. M. Lewin byla sytě fialová košile na manžetové knoflíčky. Je to už víc jak 12 let zpátky a tehdy byl obrovský buzz okolo gentlemanství, které se samozřejmě nejlíp vyjadřovalo košilí. Ale košilí na manžetové knoflíčky! Jinak to neplatilo (říká ironicky). Obecně můj šatník začal vznikat právě z oblečení, které jsem nosil do práce. K němu jsem si postupně dokupoval spoustu doplňků (kapesníčky, barevné ponožky, barevné tkaničky apod.). Nic z toho už ale nevlastním.
Vždycky jsem říkal, že jsem rád, že jsem se k oblékání dostal v době onoho gentlemanského boomu v Česku. Mohl jsem si tak vyzkoušet absolutně všechno a pak se zbavit toho, co mně osobně nesedělo nebo nedávalo smysl.
Jaké chyby jste udělal?
Těch bylo hodně. Extrémně vyštíhlené košile, super krátké a úzké nohavice, barevné tkaničky, zbytečně moc doplňků, ascot šátky. Nic z toho ale nevnímám vyloženě jako chybu. Kdybych si to samé oblékl teď, tak možná ano. Zpětně je to z mého pohledu spíš evoluce. I když každý při pohledu na svoje staré fotky říká – to byla chyba!, tak v danou chvíli to bylo to nejlepší a nejvíc cool, co jeho svět znal a co ho dál formovalo.
Co byste zpětně poradil svému mladšímu já v oblasti oblečení?
Udělej to úplně stejně. Nic neměň. Máš vášeň a nadšení a to musíš živit a testovat si hranice.
Kdy jste si koupil první oblečení, na které jste byl opravdu pyšný a co to bylo?
Odpověď na tuhle otázku z hlavy asi nevydoluju, ale přišla mi tam vzpomínka na jedny z mých prvních „slušných” bot. Byly to hnědé brogue derby, myslím z Deichmannu, takže žádný zázrak. Přesně si ale pamatuju, jak jsem stál v metru na cestě na přednášku a koukám si na špičky. Do té doby jsem nikdy brogue na botách neměl a byl to pro mě hrozně divný pohled. Nemohl jsem si zvyknout. Ale nosil jsem je pak až do roztrhání. Což u bot z Deichmann nebylo zas tak dlouho. (směje se)
Na jaký kousek oblečení jste nejvíc hrdý teď?
Na sbírku svých sak a na to, do jakého střihu jsem je dopracoval. Je to průřez snad všemi materiály, barvami a sezónami. Zároveň jsou všechna ve střihu, který lichotí postavě, ale volnost v nich je nad chápání pozorovatele. Pokud nemáte stejný střih ušitý na sebe, nemůžete to pouhým okem dostatečně navnímat.
Pomohlo vám někdy oblečení v práci, kariéře?
Vášeň pro oblečení ano. Oblečení jako takové mi jen párkrát pomohlo dostal lepší stůl, příjemnější chování a zacházení v restauracích nebo divadlech, předběhnutí fronty do klubu nebo dříve zavolané taxi. (směje se)
Co nebo kdo vás dnes inspiruje, máte nějaký módní vzor?
Mým největším vzorem je Gerardo Cavaliere a jeho Giuliva Heritage (italsky Sartoria Giuliva, pozn. red.). Baví mě jeho propojení vášně pro oblečení, elegance, která je skrytá ve všech outfitech, i jak dokáže bez sebemenšího zaváhání nosit kousky, které by mě ani ve snu nenapadlo, že mohou fungovat, a jak přemýšlí nad střihy a proporcemi svého oblečení. Zároveň je mi velmi blízké, jak propojuje oblékání s každodenními radostmi a strastmi. Jak funguje jeho oblečení a styl při pobíhání Římem s jeho dvěma malými dcerami a psem. Neslevuje na stylu a na kvalitě oblečení jen proto, že jde zrovna „jenom” venčit psa nebo běží za dcerou, která se pokouší naučit na kole.
Může oblečení o lidech něco prozradit?
Stoprocentně. Nechci tvrdit, že podle oblékání poznáte osobnost nebo charakter člověka, ale náznaky tam budou. Z oblečení můžete poznat, jaký má daný člověk vztah k věcem, jak se o ně stará a jestli hledá kvalitu nebo jen „great deal”, jestli je pro daného člověka důležitá estetika, jestli přemýšlí nad tím, že jeho oblečení a vystupování ovlivňuje nejen jeho, ale i jeho okolí, jeho respekt k pravidlům nebo třeba k hostiteli a pořadateli akce. Jde toho vyčíst hodně.
Jaký outfit nejčastěji nosíte pro běžné pracovní dny?
99 % dní je to nějaká forma obleku nebo separátního saka a kalhot. Ojediněle s kravatou. Nikdy s kapesníčkem. Košile na rozhalenku, která je pro některé příliš rozhalená, a pokud není venku mínus pět, tak i v zimě mám na nohách mokasíny.
Proč nikdy kapesníček?
Protože jakýkoliv kapesníček, kromě složeného bílého ke smokingu, mi v mém případě přijde jako extrémně rušivý element. U zákazníků s kapesníčky pracuji, protože vnímám, že jde o kousek, který může doplnit a oživit jejich outfit (a pro spoustu z nich je to jediná "rebélie", kterou sami sobě dovolí) a pomoci jim dostat ho na sofitikovanější úroveň. U sebe díky tetování a prstenům vnímám, že je už tak dost na co se soustředit. Nechci pak tříštit celek a chci nechat vyniknout čistotu saka nebo celého outfitu bez zbytečné příkrasy v kapse.
A proč je někdy rozhalenka moc rozhalená?
Na to byste se asi musel zeptat spíš všech těch lidí na ulici, kteří občas nemají daleko k zakopnutí nebo bouli od dopravní značky. Ale pravda je, že ve světě "rozhalenky", která u běžných českých mužů znamená většinou rozepnutý pouze knoflíček u límce, jsou moje tři někdy i čtyři rozepnuté knoflíky nepochopitelnou chybou v matrixu. Proč mám takovou rozhalenku je na další dlouhé povídání, ale jde hlavně o komfort, netradičnost v českém prostředí, ale také o vizuál nebo proporce všech kousků mých outfitů.
Jaký outfit nosíte nejčastěji ve volných dnech?
Velmi podobnou variantu pracovnímu outfitu. Ve volných dnech záleží na programu. Do centra na snídani nebo kafe je to v podstatně kopie outfitu z předchozí otázky. Pokud mě ale čeká pískoviště, prolézačky, špinavé dětské botičky a ulepené ruce od banánu, tak většinou sáhnu po džínách, tričku nebo pevnější košili (denim, flanel, manšestr), a když je potřeba další vrstva, tak je to například tvídová vesta nebo vesta/bunda z manšestru/flanelu. Naučil jsem se pracovat s materiály tak, jak by měly být používány. Tvíd je od základu vymyšlen do „drsných” podmínek a zvládne mnohem větší zátěž, špínu a následné čištění než lehká vlna nebo hedvábí.
Co byste si na sebe nikdy nevzal?
Šusťákovou soupravu, oversized mikiny a nebo jakýkoli Balenciaga nesmysl.
Na běžný pracovní den taška, nebo batoh?
Kapsy u saka. Jsem zastánce porušení divného pravidla nenosit nic ve vnějších kapsách a nechávat je zašité. Proč by se pak na sako vůbec dělaly? Snažím se toho s sebou nosit co nejméně. V podstatě mám telefon, klíče, malou peněženku, sluchátka a v ruce knížku. Nenosím si práci domů, a tak notebook, vzorníky a střihy zůstávají každý den za dveřmi ateliéru. Ve dny, kdy chodím cvičit nebo potřebuji něco přenést, nosím tašku. Mám koženo-canvasový tote bag z naší dílny.
Která země je podle vás nejvíc inspirativní pro módu a oblečení?
To se u mě mění v závislosti na ročním období. Zbožňuju Itálii, ale zároveň jsem obrovský milovník podzimu. Střihově se ve většině případů inspiruju právě Itálií, ale co týká barev, struktur nebo kombinací, tak se můj vnitřní kompas neúprosně otáčí druhým směrem – k anglickým a irským skaliskům.
Šatník
Jaký nejoblíbenější a jaký nejzvláštnější kousek máte v šatníku?
Mám jeden, který splňuje oboje. Jde o sako v sytější pudrově růžové barvě. (Vizte výše.) A kromě barvy se od většiny mých sak liší tím, že má širokou šálovou klopu. Na první dobrou jde o extrémní kombinaci, která ale paradoxně funguje v celé škále dress codu. Sako umím použít jako creative black tie, jako součást formálnějšího outfitu s košilí a vlněnými kalhotami, ale stejně tak jen s tílkem a džínami. Mimo zimu je to jedno z mých nejnošenějších sak.
Co byste ze svého šatníku nikdy nevyhodil, přestože to tam třeba moc nepatří?
Moje šperky a talismany. Denně chodím dost ověšený náramky a prsteny a na krku mám dva řetízky. Na jednom se kupí přívěsky, z nichž každý pro mě má nějakou hodnotu a smysl. Na druhém je jen jedna věc, knoflík s vyrytým sluncem, který mám na památku z babiččina šuplíku s šitím.
5 základních věcí, které by podle vás měl mít v šatníku každý muž – jaké to jsou?
Boty, spodní prádlo, něco, co mu zakryje horní část těla, něco, co zakryje jeho spodní část těla, a kousek, který mu zahřeje hlavu. Nejsem zastáncem kapsulových šatníků nebo basic kousků pro každého. Za mě je to nesmysl. Tak jako jídelníček nebo pohyb se přizpůsobuje každému na míru, tak je to i s oblečením. Nemáme stejná zaměstnání, stejné možnosti, stejné životní potřeby, stejný počet dětí nebo partnerů, nežijeme na stejných místech, ve stejných klimatických podmínkách, nejsme všichni pouze ve městech, nejsme stejně staří nebo nám všem není stejně zima nebo teplo. To všechno a mnohem víc ovlivňuje potřeby každého i v jeho šatníku.
Věc, která do pánského šatníku v žádném případě nepatří?
Dámská podprsenka, pokud není suvenýrem nebo ji nemáte v plánu házet na koncertu po Lennym Kravitzovi. A cokoliv ze dřeva!
Kde v Česku se dá podle vás dobře nakoupit?
Tohle je klasická trick otázka, ne? Samozřejmě u nás v ateliéru The Owners a v Gentleman Store. (směje se) Ne, myslím si, že když člověk má chuť hledat, tak těch míst bude mnohem víc. Obrovský boom vintage a thrifted (v podstatě high-endové second handy, pozn. red.) obchodů dává mužům další možnosti. Stejně tak se třeba v Praze dá najít hodně specializovaných obchodů jako Denim Heads, Cowboys & Indians, Owenstitch apod. U hledání šatníkových pokladů mimo hlavní město už to chce mnohem víc trpělivosti, ale i tam jde najít hezké kousky. V second handech často i za mnohem menší peníze než si řeknou obchody v Praze, protože mimopražské prodavačky často neznají ony kvalitní značky a produkty. Hlavní je ale vědět, jak mají dané kousky sedět, a mít na zrychlené volbě v telefonu svého krejčího na úpravy, který pak vše dovede k dokonalosti.
Jaké máte oblíbené značky?
Po značkách moc nejdu, a tím nemyslím žádné luxusní nebo známé. Vše řeším a hledám s aktuální potřebou. Teď například sháním na podzim kvalitní kovbojské boty a brandy mě nezajímají. Googlím nebo hledám přes inspirace na Instagramu, a pak si proklepnu kvalitu a zpracování. Málokdy kupuju něco mimo Evropu, protože je to zbytečně složité a bere mi to čas i peníze navíc. Většinu svého šatníku řeším u sebe v ateliéru a to, co nešijeme nebo neprodáváme, hledám napříč zeměmi a značkami.
Jaké doplňky ze svého šatníku máte nejraději?
Všechny svoje šperky a sbírku vintage pánských a dámských hodinek. Nemám rád ty obrovské modely hodinek, které teď zaplavují svět a svojí váhou vás převažují. Často tak hledám i v dámských modelech, které mají netradiční tvar, ale přesto jsou díky svojí velikosti diskrétní a všimnete si jich na druhý nebo třetí pohled.
Jakou nejlepší radu ohledně oblékání jste kdy dostal?
Oblékej se v první řadě pro sebe. Polovina lidí na ulici se na tebe nedívá a ta druhá tě nikdy nepochopí, takže není absolutně důvod se stydět, stresovat nebo se bát, co si lidi o tobě budou myslet.
Co v oblékání byste naopak poradil mužům vy?
Neřešte trendy a noste to, na co máte koule. Nejhorší je obléct si na sebe něco, co je teď rádoby trendy, a necítit se v tom. Máte ze sebe celou dobu blbý pocit a ostatní to z vás vycítí. Je mnohem větší šance, že si z vás budou v práci utahovat nebo se vám někdo možná i vysměje. A právem. Vy to pak vezmete jako pravdu, protože vnitřně jste se v daném oblečení necítil od začátku a teď je to potvrzené. Tohle se vám stane dvakrát, třikrát nebo možná desetkrát, a pak se radeji zavrtáte do myší šedi džín a vytahaného trička a budete do světa hlásit, že na oblečení stejně nezáleží.
Tři důvody, proč nad oblečením vůbec přemýšlet?
Sebevědomí. Jakýkoliv kus oblečení má tu moc vám ho podrýt nebo naopak zvednout. Muž v obleku, který jde večer do divadla, je najednou mnohem galantnější a uctivější než ten stejný muž, který přišel v teniskách a vytahaném svetru. Oblečení nám pomáhá vžít se do rolí, které jsou adekvátní daným situacím, a je takovou pomyslnou berličkou, když se cítíme v dané situaci v úzkých.
Krásno. Oblečením – tak jako interiérem, vůní nebo zelení v ulicích – dotváříme prostředí a své nejbližší okolí. Krásno dělá svět hezčím a někdy i mnohem jemnějším. Už jednou jsem napsal, že díky oblečení, které je krásné, se i vy cítíte krásnější. S tímhle pocitem v žilách pak vstoupíte do kavárny a usmějte se na servírku, které zlepšíte den, a ona si dá večer ještě víc záležet na prostření stolu u romantické večeře s partnerem. Vytáhne krásný „slavnostní” set nádobí a krásné mosazné svícny po prarodičích. Její partner si s ní pak užije nezapomenutelnou večeři a na druhý den naplánuje večer v jazzovém klubu, do kterého se oba obléknou do krásných šatů a vytvoří tak ještě hezčí atmosféru pro ostatní návštěvníky koncertu. Oblečení a krásno může spustit řetězec událostí, stejně jako jedno mávnutí motýlích křídel.
Respekt sám k sobě. Každý by si sebe měl vážit natolik, že nechce mít v rozkroku rozkládající se mikroplasty ze spodního prádla, tlačit si prsty k sobě v nepadnoucích botách se žralokem nebo se potit v nepadnoucích úzkých kalhotách, jež se šily v podmínkách, v nichž byste nenechali ani svého psa.
Kosmetika
Jakou kosmetiku pravidelně používáte a od jaké značky?
Jsem extrémně nekosmetický typ. Nechci si do kůže pouštět nic, co pro mě nedává smysl. Věřím, že příroda a strava zvládne všechno sama. Jediné, co u mě najdete, je přírodní deodorant Salt & Stone (santal a vetiver) a tři parfémy: Le Labo Another 13, Thé Noir 29 a Diptyque Volutes.
Jakou kosmetiku byste chtěl začít používat, ale ještě jste se k tomu nedostal?
Nevím, jestli to jde zařadit do kosmetiky, ale chtěl bych mít saunu a ice bath. Obojí miluju a prospívá to vnitřní i vnější části mého já.
Život
Jste sova, nebo ranní ptáče?
Sova, která se životní cestou mojí dcery přeučila na ptáče. Obecně ale pořád líp funguju odpoledne a večer, i když zbožňuju ranní lekce jógy od sedmi, kdy je Praha ještě tichá a pomalá.
Kam nejraději na jídlo a kam na drink?
Pokud se chceme opravdu odměnit, tak jdeme vždy za kamarádem mého bratra, který má Dejvickou 34. Jeho restaurace loni získala Michelinské Bib ocenění a jeho jídlo je neskutečné. Pokud se chceme doma odměnit jen běžně a nebo se nám nechce vařit, tak je sázka na jistotu jakákoliv z restaurací Kro Kitchen. Na drink je to bez vteřiny zaváhání Bar Pilotů u Krymské ulice. Když jsme byli s manželkou ještě ve dvou, tak bylo Kino Pilotů a poté bar náš běžný date night (a zároveň i naše první rande).
Jaký podcast/podcasty si rád poslechnete?
Nikdy si nenechám ujít nový díl podcastu Středo/věk, který si často s kolegy schováváme i na naše tailoring trunk show road tripy do Bratislavy nebo Zurichu. Dva ze tří mužů, kteří sedí za mikrofony, jsou i mými zákazníky, a o to zábavnější je je poslouchat. Potom už víc záleží na hostech daných podcastů. Rád si poslechnu Brocast, Pivo, Sunar, prachy, který je mi blízký kvůli otcovství. Poslouchám i některé hosty u Čestmíra, U Kulatého stolu i u vás v GS Talks. A jelikož nejsem zastáncem klasické výchovy nebo pohledu na medicínu, tak si rád poslechnu i hosty u Cukrfree nebo myšlenky v podcastu Nevýchova.
Sbíráte něco?
Mám rád krásno a je jedno v čem. Takže máme doma sbírku porcelánu na kávu a čaj nebo třeba dokonalou růžovou sadu talířů z padesátých let. Vše používáme, nemám rád sbírky jen pro sbírky. Krásné věci se mají používat, ne se na ně jen chodit dívat za vitrínu do obýváku. Mám rád měkkost a teplotu analogové hudby, kterou vydává gramofonová deska, a tak se u nás tak jednou za dva měsíce kouzelným způsobem objeví nová deska. Nesbírám ale třeba knihy. Po přečtení si vždy řeknu, jestli jsou to myšlenky nebo příběh, ke kterému bych se chtěl vrátit nebo jej doporučit dceři, až bude starší, a podle toho jde buď kniha někam dál nebo zamíří do knihovny.
Jaký je váš nejlepší osobní lifehack?
Ráno se pořádně napít vody. A pořídit si dítě. Pokud se totiž chcete v životě zlepšit, tak neznám větší motivaci než to, jak vychovat svého potomka. Děti se učí kopírováním a rodiče jsou jejich absolutními bohy a vzory. Takže když chcete, aby vaše dítě cvičilo, musíte cvičit, když chcete, aby se chovalo slušně a bylo pozitivní, pak na tom musíte vědomě pracovat hlavně u sebe, a ne mu to jen přikazovat. A pro mě jako tátu malé holky je největší motivací, abych byl tím nejlepším možným vzorem pro její budoucí výběr partnera. A i když si s mým bráchou často děláme srandu, jak budeme budoucí nápadníky našich dcer drtit ve dveřích po vzoru Willa Smithe a Martina Lawrence v ikonické scéně z Mizerů, tak uvnitř hlavně chci, aby si dokázala (podle mě a mých představ) zvolit správně a byla šťastná.
Ve městě auto, nebo MHD?
Sám vždy MHD. Rychlost a efektivita je na hony vzdálená táhnutí se v kolonách v centru autem. Víkendové přesuny do kavárny nebo parku jsou ale s malým dítětem a kočárkem pohodlnější autem.
Čím jezdíte?
Mentálně a imaginárně už jezdím v Porsche 911 Targa z roku '70 v krémové barvě. Momentálně a reálně mám ale velmi česky rodinný vůz Škoda Karoq.
Nejoblíbenější místo pro odpočinek nebo dovolenou?
Zeleň nebo moře. Mentální vyčištění hlavy pohledem do zeleně nebo na nekonečné množství šumějící vody. Přes den slunce, kniha a odpolední šlofík ve stínu stromů. Večer dobrá večeře, vynikající víno, skvělá společnost, mysl konejšivé rozhovory a smích. Na konkrétním místě nezáleží.
Nejlepší životní rada, kterou jste kdy dostal a pořád se jí řídíte?
Na věci můžeš i nemít názor. Je to stoická myšlenka, která v podstatě říká, že se člověk může rozhodnout prostě na situaci nereagovat nebo na ni nemít názor. Každý to známe, něco se řeší a padne otázka – A co si o tom myslíš ty? A vaše reakce opravdu může být nic. Já si prostě nic nemyslím a jsem s tím v míru. Nemusím mít na všechno názor a v každé situaci se vyhraňovat nebo rozhodnout. Někdy není ani jedna varianta dobře a někdy mi to je opravdu z duše jedno. Jen je dobré mít se trochu na pozoru, aby se z vás nestal spíš nihilista, než člověk, který občas prostě nechce na věc mít názor.
Fotografie pocházejí z archivu Michala Trnky.
Líbil se vám článek? Sdílejte!
Petra Martínková & Filip Proučil
Autor článku